Do Taoyuanu (hlavního letiště na Taiwanu) jsem přiletěl asi v 11 hodin večer a potřeboval jsem se dostat do města Kaohsiung na jihu Taiwanu, kde budu bydlet a studovat. Kaohsiung je od letiště vzdálen asi 350 km.
Z letiště na jih se lze dostat víceméně dvěma způsoby – autobusem nebo vysokorychlostní železnicí (HSR). S HSR to trvá cca hodinu a půl a stojí to kolem 1600 TWD (záleží na denní době v kterou jedete). Autobusem je cesta o levnější (kolem 500 TWD), ale trvá déle – kolem pěti hodin.
Vzhledem k tomu, že poslední vlak odjel v deset, mohl jsem si vybrat – strávit noc na letišti a ráno jet HSR nebo jet autobusem. Neváhal jsem ani chvíli a zvolil jsem si bus. Na letišti byla menší hala s okénky jednotlivých přepravních společností. Někde jsem četl, že U-Bus jezdí do Kao za docela fajn ceny, tak jsem se vydal k jejich okénku. Naštěstí paní za přepážkou trochu uměla anglicky a pochopila, že chci do Kao a prodala mi lístek za 480 TWD. Lámanou angličtinou a pomocí hodin mi ukázala, že musím asi půl hodiny počkat a že budu muset někde přestoupit. První nastoupení a vystoupení bylo jednoduché, v daný čas na zastávku přijel bus a já nastoupil, na přestupní stanici všichni začali vystupovat, a tak jsem vystoupil taky. Nastoupit na přestupní stanici byl o něco větší problém. Autobusy přijížděli téměř furt a obsluha neuměla anglicky. Takže vždy, když přijel autobusem, přistoupil jsem k obsluze, ukázal lístek a on zakroutil hlavou. Po asi pátém busu se osmělila čtveřice místních holek a řekli si o můj lístek. Když zjistili, že jedu do stejného města jako oni, nabídli mi, abych se k nim přidal. Bohužel jejich angličtina nebyla ještě zralá ke konverzaci, a tak jsem se po několika větách vrátil na lavičku a dokoukal na notebooku film, který jsem začal na letišti.
Po asi dvaceti minutách na mě holky zamávaly a společně jsme nastoupili do autobusu. Tam mě seznámili s klukem, který uměl anglicky o dost lépe. Poradil mi kde vystoupit a jak se dostat do školy. Vyměnili jsme si Facebook a v pět ráno se rozloučili. Myslel jsem, že ho vidím naposledy, a tak mě překvapilo, když mi o pár týdnů později napsal a pozval mě na rodinnou grilovačku. Ale o tom v příštím článku.
Celkově je cesta autobusem o mnoho pohodlnější než v ČR. Sedadla, nebo spíš křesla, jsou pohodlná a člověk má kolem sebe dost místa, i kvůli tomu je kapacita zdejších autobusů výrazně menší. V sedadlech je většinou zásuvka a USB port pro nabíjení zařízení.
Napsat komentář