Když se Vám naskytne příležitost jet do druhého největšího města Argentiny, uděláte co?
Córdoba je hlavním městem stejnojmenné provincie, ležící geograficky ve středu Argentiny. V 16. století bylo město založeno španělským dobyvatelem a pojmenováno po španělském městě Córdoba.
V dnešní době je Córdoba známa hlavně jako univerzitní město s rozsáhlým kampusem, ale také díky památkám, které jsou zapsány na seznam UNESCO. Jenže ač nejsem místňák, já si tu úplně na turistu nehrála…
Moje hostitelská rodina není úplně malá. Táta i máma mají několik sourozenců což pro mě znamená mnohohohoho tet a strýců. A jeden z nich právě v Córdobě se svou manželkou a malou dcerkou bydlí. Nejeli jsme vlastně jen tak na návštěvu, všechno mělo jasný cíl – v neděli byl totiž ve městě koncert Iron Maiden a táta, strejda a sestřenka (ne ta malá :D) se chystali užít trochu kultury.
V pátek jsme měli na talíři opět milanesu. V trochu jiném provedení – plněnou olivama, sýrem a šunkou. Chtěly jsem s Agus udělat domácí hranolky, ale nakonec to skončilo u sálátu, protože nás trochu tlačil čas. Ve 14:00 nám jel autobus. Jeden z mála, který jede přímo. I tak nás čekaly 3 hodiny jízdy… (které já využila na čtení Žertu (<3) prokládáného spánkem,hehe)
Na místě nás už vyzvedl strejda, snažící se říct nějaké to slovo anglicky (I eat apple.^^) spolu s tetou a malou sestřenkou, která se styděla a fňukala. Se jí ani nedivím, taky bych nebyla moc nadšená z cizí holky o který ke všemu tvrdí, že je nová sestřenka Zuzana.
Teta byla tak trochu výhra – mluví totiž anglicky! ^^ což pro mě znamenalo trochu odpočinek. Večer jsme strávili nákupem v supermarketu a vymýšleli, co budeme následující dny jíst. Pátek = Mexiko. Tacos. (K tomu menší dodatek – tady moc nemají rádi pikantní jídlo, když už, tak jen maličko!)
V sobotu jsme se vypravili trochu po památkách, ale to zas tak uplně s malou Juli nešlo. Upřímně mi docela chybí Praha a přenádherné domy, tady je to všechno trochu šedší… Bohužel jsme se nezvládli podívat do druhé části historického centra, ale tak třeba příště ;)!
A pak přišla ta opravdu neturistická část dne! Strejda měl od práce něco jako „sportovní den“, kde jsme ho měli původně jen vyzvednou. Nakonec jsme tam strávili celé odpoledne, měli k obědu opět milanesu, hopsaly jak malé na skákacím hradě a s trochu bolavou hlavou ze sluníčka a spící Juli jsme se vraceli domu skoro za tmy. A nic nebodlo víc než holčičí večer s bublinkama a sushi (které Agus měla poprvé… no a já vlastně zdejší taky) :).
Neděle byla klidnější. Ráno jsme vstali všichni později a koukali na Minions ve španělštině (:D). Čekalo se na příjezd táty, mamky a druhé sestřenky. Aby nebylo málo toho světového jídla, tentokrát jsme okusili arabskou kuchyni – pita chleba, hummus, baba ghanoush, tofu, grilovaný lilek, jogurt, sýr, masové závitky… omnomnom. Všichni pak odpadli na gauč ke 3D filmu a jako dezert ujídali alfajores.
K večeru jsme se vypravily na holčičí nákupy. Kvůli malé jsme ale nejdříve zastavily na zmrzlinu a nahlédly jen do pár pouličních krámků. Jediná věc co jsem se chystala za víkend koupit bylo maté (kalabasa). Jenže chvíli po tom, co jsme to vyslovila své přání, teta vytáhla jedno krásné tradiční, které nepoužívají a dala mi ho jako dárek <3! Co je víc?! Tak jsem si jen na pouličních trzích ulovila bombillu („brčko“) a jelo se ještě do nákupního centra. No já nevim jak vy, ale já když už jdu nakupovat, tak to ráda projdu, sem tam něco vyzkoušim nebo tak. Ale my strávily snad hodinu v jednou patře a pak šly na jídlo. A s Juli do Neverlandu (obchod s různými atrakcemi pro děti) – už nikdy! Shodly jsme se s Agus, že to je jak kasino pro děti!
Vyčerpání, unavenost. Čekání. O čekání tu to je hodně, o tom žádná. Přijeli jsme domů něco kolem 3 hodiny ranní a padli rovnou do postele. Snad poprvé výhoda toho, že jsem nemusela další den vstávat do školy!
Napsat komentář