4 dny, 2 národní parky
Celkem najeto 1005 km
Maximální výška 3275 m.n.m
Někteří Taiwanci říkají, že kdo nebyl v Taroku, nebyl na Taiwanu. Problém je, že Taroko je pro mě, jako obyvatele Kaohsiungu, trošku z ruky. Nicméně času je málo a tak jsme si s Martou řekli, že do Taroka skočíme aspoň na víkend. Bohužel Marta má v pátek školu, a tak jsem si řekl, že vyrazím o den dřív sám a vezmu to přes Alishan Scenic Area a Yushan National Park a uvidím kam až dojedu. V sobotu pak dojedu do Hualienu, kde přespím na koleji u Vládi, který je zde, stejně jako já, na výměnném pobytu. V neděli jsme pak vyrazili na trail Zhuilu Old Road, na který jsme získali povolení během předchozích dnů. V pondělí jsme vyrazili zpět do Kaohsiungu.
Den první – Alishan, Yushan a Sun Moon Lake
Vstávačka v šest, snídaně, poslední přípravy a hurá na sever. Projíždím nejdříve Alishan Scenic Area a následně Yushan National Park, ve kterém se nachází nejvyšší hora Taiwanu.
V 5:30 přijíždím k Sun Moon Lake, kde je docela zajímavé Visitors center. Jsem úplně mrtvý a tak dávám večeři v 7-11 (síť samoobsluh). Nedaleko Visitors centra nacházím opuštěný přístřešek, kde nesvítí žádné světlo, a tak rozbaluji spacák a v osm hodin večer zalehám ke spánku.
Den druhý – Přejezd Taroka
Budím se hodinu před budíkem, v pět hodin. Lehce poštípaný, nicméně celkem vyspalý. Vyrážím směr Hualien.
Největší peklo a zároveň nejlepší část je přejezd hřebenů na západě Taroka. Silnice vede ve výšce přes 3000 metrů nad mořem a nabízí nádherné výhledy. Největším opruzem jsou autobusy, které se na vrcholky drápají závratnou rychlostí. Nicméně když je předjedete, máte silnici jenom pro sebe. Dalším problémem je zima a mrholení, naštěstí jsem měl svoji zimní výbavu z Japonska, takže se to dalo přežít.
Vzhledem k tomu, že času mám celkem dost, tak v západní části Taroka dávám dva asi kilometrové traily, které mám po cestě.
Bohužel cestou mě zastavuje údržba silnice. Moje čínština nestačí na to, abych se dozvěděl co se opravdu děje, nicméně ve stěně, cca 30 metrů nad silnicí jsou zavěšení horolezci a něco odvrtávají. Dělník mi říká něco o dvou hodinách. No to mi tak chybělo, čekat dvě hodiny na silnici. Naštěstí se ukazuje, že moje čínstina je fakt špatná a po dvaceti minutách (konkértně ve 14:00) je silnice znovu průjezdná.
Asi 60 km od Taroka jsou veřejné Hot Springs, které byli před několika lety zavaleny, takže jsou oficiálně uzavřeny, nicméně mezi místními i turisty jsou velmi oblíbené.
Po koupeli už mě čeká pouze posledních 70 km do Hualienu na koleje NDHU.
Den třetí – Zhuilu Old Road a Wenshan Hot Springs
V neděli jsme já, Marta a Vláďa spolu s španělákama z NDHU vyrazili na trail Zhuilu Old Road. O permit na tento trail je třeba žádat online alespoň 3 dny dopředu a je potřeba nějaký Taiwanský kamarád, který poslouží jako emergency kontakt (je potřeba opravdu nějakého sehnat, protože chtějí jenom ID a budou mu volat, jestli vás opravdu zná). Když máte permit, tak je ještě potřeba před nástupem na trail zavítat na policejní stanici a získat další papír (trošku se divím, že ne razítko, když jsme na to Taiwanu). Na policejní stanici ověří, zda se jste to opravdu vy, pro jistotu zavolají vašemu Taiwanskému kamarádovi a dostanete ke svému permitu ještě jeden papír. Potom už konečně můžete vyrazit k nástupu na trail.
Náš nástupní bod se jmenoval Swallow Grotto. Tam jsme odevzdali svoje dva papíry a za odměnu nás pustili na most. Trail je dlouhý asi 3 km s tím, že konec je kvůli závalu uzavřený. Na konci trailu jsme tedy posvačili a vyrazili zpět. Na trail jsme nastoupili lehce před desátou (po 10:00 vás na trail nepustí) a vrátili jsme se po druhé hodině.
Poté jsme vyrazili zrelaxovat do Hot Springů, které jsem navštívil předchozí den. Po návratu jsme vyrazili na obrovský Night Market. Ten byl pro mě velkým překvapením, protože jsem nikdy na Taiwanu neviděl tak velkolepě řešené tržiště. Je opravdu prostorné, spoustu místa k sezení a vynikající jídlo.
Den čtvrtý – Cesta zpět do Kaohsiungu
V pondělí jsme s Martou vyrazili zpět do Kaohsiungu. Čekala nás cesta po východním pobřeží. Vyrazili jsme lehce po osmé hodině a do Kao jsme dorazili kolem páté. Déšť nás naštěstí zastihl až těsně před Kaohsiungem, takže jsme si mohli užít nádherné panorama východního pobřeží.
Napsat komentář