Pevnost v Galle byla založena Portugalci koncem 16. století, ani ne o sto let pozdeji se však dostala pod kontrolu Holanďanů. Těm se síla portugalského opevnění asi úplně nezdála, tak pro jistotu postavili ještě jedno. Výsledkem je tak poměrně neobvyklá dvojitá zeď, kterou je celá pevnost obehnána.
Vliv evropské kultury je ve městě patrný do dneška. Na první pohled zaujmou domy svou architekturou evropského typu spolu s kostely, které jinak v převážně buddhistické Srí Lance přiliš často k vidění nejsou.
Pevnost je častým turistickým cílem, čemuž také odpovídají ceny uvnitř komplexu. V porovnání s cenami ve městě, třeba jen kilometr od pevnosti jsou rozdíly klidně i pětinásobné. Kam jsme zašli na oběd je snad jasné 🙂 Já jsem si nakoupil jen egg rotti (slané palačinky s vejcem) do ruku, kdežto Vendy si v restauraci u nádraží objednal rýži se zeleninou a kuřetem. Jídlo jsme si chtěli vzít s sebou zpátky do pevnosti, místní ale často jedí rukama a tak Vendy nedostala příbor a to ani na vyžádání, jednoduše proto, že v restauraci žádné neměli. Obešli jsme tedy pár dalších podniků a v cukrárně se nám povedlo sehnat plastovou vidličku, takže všechno dobře dopadlo.
Z většiny pevnosti už moc nezbylo, vlastně to, že se jedná o pevnost je patrné jen z ze zdí a věží. Na jedné z nich jsou hodiny, které jdou prý stále dobře, což je ukázkou kvalitního evropského inženýrství. Moje hodinky (made in China) však odhalili, že jsou asi o 10 minut špatně. Potvrdila to i následná kontrola času na telefonu, kterou jsem raději provedl abych historickým hodinám nekřivdil.
Další dominantou pevnosti je maják, který slouží pro navigaci lodím připlouvajícím do přístavu. Vnitřek pevnosti však vypadá jako celkem normální městská čtvrť. Na rozdíl klasických částí města je tu akorát v jedné části více restaurací a to bez vyjímky turistických.
Napsat komentář