Dojíždímě za tmy do nejbližší vesničky po cestě a když konečně najdeme nápis „Nha Nghi“, což Vietnamsky znamená (asi) ubytování, zjistíme, že je to nějaká přestavěná stodola.
Ok, vlastně proč ne, za 150Kč na noc (pro dva) je to docela dobrej deal. Tureckej hajzl a místo sprchy kýbl z vodou taky nevidíme poprvý, i když vykonání potřeby radši odkládáme na zítra.
Sranda ale začíná když se začnou řešit pasy a víza. Po asi 20 minut dlouhém vysvětlování, že jim budou muset stačit kopie a originály jim jenom ukážeme ale z ruky nedáme, už situace začíná vypadat nadějně. Vyplníme jim nějakej papír, všichni několikrát řekneme „OK“ a s Lukášem odcházíme spát.
Do půl hodiny dorazí komunistická milice a začíná celá sranda na novo a o level vejš. Jedem Google Translate o stošest a další hodinu vysvětlujeme, že nejsme narušitelé režimu ani špioni, ale že pasy jsou naše a z ruky je nedáme. Milici zajímá naše povolání a proč jsme ve Vietnamu, tak vysvětlujeme, že jsme studenti a ve Vietnamu akorát cestujeme.
Vyplňujeme další dvě lejstra, a řikáme si, že to už by mohlo stačit. Nestačí. Po dalších několika minutách to vypadá, že ochránci režimu by rádi kopii pasu včetně víza a razítka z letiště (což nemáme, protože jsme si kopie dělali ještě na Taiwanu). Řikáme, že ok, že to neni problém. Kluci ušatý, že prej ale nemaj kopírku tady a zkouší pasy balit a někam s nima jet. Tak to zase ne, to už problém je. Tyhle pasy jsou naše jízdenky domu. A jsou to jízdenky nepřenosné.
Nakonec se dohodnem, že si pasy vezmu zase já a okopírovat je někam zajedeme společně. Lukáše hlídá milice u stodoly a já s pikolíkem jedu kopírovat pasy.
Cestou mi trochu protestuje motorka, ale nakonec dojedem do copy centra, vzbudíme obsluhu kopírky a dáme se do díla. Trochu mě zaskočilo, že si pikolík kopíruje všechny stránky z pasu a ne jenom Vietnamský víza, tak se mu to snažím vysvětlit a pro změnu jemně protestuji zase já. Nic naplat, pokyn od milice zněl jasně a kdybych mu to teďka zakázal, tak by jsme sem za chvíli jeli znova. Nakopíruje tedy celé naše pasy a jedem zpátky.
Když dorazíme tak milice kopie chvíli kontroluje a něco diskutuje s pikolíkem, ale nakonec vypadá všechno dobře. Podáme si ruce s milicionáři, popřejeme jim dobrou noc a hlavně už „bye bye“, zavíráme dveře a jdem spát.
Napsat komentář