Asi na půl cesty z Mirissy do Galle leží vesnička Habaraduwa. Sama o sobě ničím zajímavá není, ale mají v ní želví farmu, ve které se měsíčně vylíhne přes 3000 želv. Do Galle jsme měli v plánu zajet na výlet, tak jsme si řekli, že se cestou zastavíme ještě podívat na želvy.
Na internetu se nám nepodařilo dohledat jaké je vstupné, tak jsme usoudili, že bude nejspíš zdarma. Když jsme do Habaraduvy dorazili, hned se nás ujal jeden z místních a začal si s námi povídat. Bylo mu jasné, že jsme do vesnice přijeli právě kvůli líhni, protože turisté sem za ničím jiným nemají důvod jezdit. Od autobusu to bylo jen pár minut cesty, tak nás k želví farmě i doprovodil.
U vchodu se ukázalo, že vstupné je 500 rupií (100 Kč). Trochu nás vypekli a Bára, která už želvy viděla se rozhodla na nás počkat venku. Já s Vendy a Denisem jsme usoudili, že přestože se nám to nelíbí to zas tolik peněz není a když už jsme kvůli tomu přijeli, tak dovnitř půjdeme.
Prohlídku jsme měli včetně průvodkyně, která se starala jen o nás, uměla dobře anglicky a řekla nám spoustu zajímavých informací, což bylo celkem fajn.
Život želvy, stejně jako dalších plazů, začíná ve vajíčku. Každá želva naklade asi 80-120 vajec, která se zahrabou do písku přibližně jeden metr hluboko. Ve volné přírodě jsou tak bezbranným terčem mnoha predátorů. Z nakladených vajíček proto do dospělé želvy doroste jen 1-2%. Tady jim ale žádné nebezpečí nehrozí. Některá se sice neujmou, z více než 80% vajíček však želvy nakonec budou.
Když se želvy vylíhnou, přemístí je pečovatelé do vodní nádrže, kde následujících několik týdnů dospívají. Nádrže jsou navíc zakryté sítem, aby želvičky neutíkali a zaroveň na ně neútočili predátoři. Při prohlídce nám síta průvodkyně sundala, aby jsme si mohli želvičky lépe prohlédnou. Jednu z nich však zapomněla znovu zakrýt a tak jsme byli svědky útoku vrány, která si jednu želvičku málem odnesla. Naštěstí se mi ji podařilo vylekat a zavolat jednoho z dalších průvodců, který želví mládě upuštěné vránou na zem vrátil zpět do nádrže.
Nádrží je na farmě celkem sedm, jen čtyři z nich ale slouží pro dospívání malých želv. Zbylé tři jsou určené pro dospělé želvy, které mají zranení neslučitelná se životem ve volné přírodě. Jedné z velkých želv například chyběla celá přední končetina, takže ta už se do moře ani nevrátí. Do krunýře jí navíc nafoukli trochu vzduchu, aby plavala na hladině a neutopila se.
Želví farma funguje od roku 1986 a za tu dobu se zde vylíhlo přes tři čtvrtě milionu želv. Celé zařízení má jen pár zaměstanců, kteří se o želvy starají a přes den dělají turistům průvodce. Jelikož nám přišla jejich práce záslužná, byli jsme nakonec rádi, že jsme formou vstupného na provoz farmy přispěli.
Napsat komentář