Vlak je vyprodán přibližně 2-3 týdny dopředu a to jsme fakt nečekali…
No a od toho se začalo odvíjet pokračování našich cest. Shrnu to trochu rychleji – původní plán byl přesun vlakem ze Singapuru do Kuala Lumpur, pak do Penangu a přes ostrovy Ko Samui, Ko Phan Ghan a Ko Tao do Bangkoku. Když jsme ale zjistili, že už první spoj je vyprodán a další také, museli jsme začít improvizovat.
Dopadlo to tak, že jsme do Kuala Lumpur jeli autobusem v 6 lidech místo 8, protože si Mára zapomněl GoPro na hostelu. Spolu s Filipem se tedy vydali zpět na hostel, kde kameru úspěšně našli a pak pokračovali chytnout první letadlo, aby dohnali zbytek ztracené party.
My jsme mezitím také zažívali zajímavé chvíle na autobusovém nádraží ve městečku Johor Bahru. Kromě toho, že po příjezdu do Malajsie se nás každý druhý snažil obrat nebo namluvit nějakou nepravdu, tak jsme nakonec jeli trochu jiným autobusem o půl hoďky později (00:30) a čekala nás přibližně 5 hodinová cesta klimatizovaným autobusem za 250 korun na osobu.
Cesta byla překvapivě příjemná (asi proto, že jsme byli unaveni) a zbýval jen přesun do hotelu. Počkali jsme na otvíračku metra v 6 ráno a díky radám týpka z Izraele, kterému Pepa úspěšně prodal lístky na autobus, které patřily Márovi s Filipem jsme se doplahočili okolo 7 před hotel.
Poplatek za early check-in jsme neřešili a hnedka jsme v 6 lidech brali jeden připravený pokoj s vidinou sprchy a postele. Po pár hodinách dospávání dorazili kluci a naše parta byla zase jednou kompletní.
Co se týče atrakcí v Kuala Lumpur, tak jsme se těšili hlavně na návštěvu slavných dvojčat – mrakodrapu Petronas Tower, který je k dnešku 7. největší na světě. Štěstí nám ale vůbec nepřálo a díky tomu, že jsme přijeli v době jednoho ze dvou státních svátků, nepodařilo se nám dostat na vyhlídku v mrakodrapu.
Další den jsme si to ale vynahradili návštěvou posvátného místa Batu Caves, kde se nacházely chrámy v jeskyních. Asi po 1/2 hodině jízdy vlakem za 13 korun nás čekalo spousta lidí a ještě víc hladových opic. Opice jsou možná nakonec hlavní atrakcí oproti chrámům, kdy jsou občas tak drzé, že se vyrovnají lepším kapsářům.
Opice z Baku Caves
No a díky změnám kvůli vyprodaným vlakům jsme se rozhodli koupit celkem levné letenky rovnou až do Bangkoku (1500/osoba a dva batohy na check-in). Tím jsme si prodloužili pobyt v Kuala o jednu noc a přesunuli se do čínského hostelu u Chow-Kit Marketu, který je především pro místní a turisté se mají mít na pozoru před kapsáři a dalšími kriminálními živly.
Den navíc jsme věnovali návštěvě ptačího parku a akvária s proskleným tunelem, no a samozřejmě spoustou ryb.
Večer se spustil celkem liják, který trval celou noc a i dopoledne, takže jsme zůstali na hostelu a doplňovali energii pospáváním. Na letiště jsme měli domluvený taxík z předchozího dne, který dokonce přijel a odvezl nás za celkem směšných 125 korun na osobu na skoro 50km vzdálené letiště.
Následoval již jen 2 hodinový let do Bangkoku, přesun do vytipovaného hostelu od Thajské kamarádky New (které tímto mockrát děkuji!) a zasloužilý odpočinek. Odpočinek se tedy trochu zvrhl a další den jsme byli celkem společensky unaveni, takže jsme se vypravili na první procházku Bangkokem až během odpoledne.
Projeli jsme se místním metrem SkyTrain, kdy se tedy vyplatí brát spíš taxík (s taxametrem), následoval přesun lodí a véča v místním food marketu.
Večer jsme se rozhodli zrelaxovat a vyrazili jsme vyzkoušet pravé thajské masáže! Minimálně za mě super zážitek a hodinová masáž za 190 korun si říká o zopakování.
No a dnes jsme vyrazili do původního hlavního města Thajska – Ayutthaya. Vybrali jsme pro nás nejlepší cestu (tedy nejlevnější) a to 3. třídu vlakem za nějakých 12 korun (jízda trvá necelé 2 hodinky). Ve vlaku chodí paní s občerstvením, takže jsme přežili ačkoliv jsme nestihli ráno snídani. Na místě jsme neměli moc naplánované kam bychom chtěli zajít, ale ani jsme se nenadáli a už jsme měli nabídku od řidiče tuktuku, že nás vezme po památkách. Človíček byl celkem sympatický, ale původní nabídka 300 korun na osobu, tedy nějakých 2400 na tuktuk se nám zdála přehnaná, tak jsme to usmlouvali na polovic, prý proto že jsou češi usměvaví.
Hnedka první zastávka byla sloní farma, kde jsme se za 200 korun povozili, pak několik chrámů s možností občerstvení, zasloužený oběd, jak jinak než dvojitá porce Pad Thai za 75 korun a na závěr, podle mě největší zážitek dne – návštěva chrámu s velkým zlatým Buddhou, kde jsme přišli akorát v době modlitby, které jsme se mohli zůčastnit.
Zbýval už jen přesun zpět na vlakové nádraží. Tam jsme zjistili, že nám zbývá ještě hodinka před odjezdem, tak jsme se rozhodli zajít na nedelaký water market. Zmiňuji to hlavně kvůli celkem agresivním psům, které jsme po cestě k trhu potkali. Většinou se jen povalují na ulicích, ale v těchto uličkách jim to evidentně patří a dávali to najevo. Naštěstí nebyl žádný incident, tak jsme se vrátili na nádraží oklikou a počkali zbývajících pár minut. Teďka už jedeme vlakem zpět a všichni se těšíme do sprchy…
Nakonec ještě přidávám pár fotek ze Singapuru, kde jsme navštívili Garden by the Bay.
Napsat komentář