Na Srí Lance jsem bez jednoho dne strávil měsíc a přesto, že spoustu míst bylo vážně krásných, spoustu lidí přátelských a pořídili jsme si zde nezapomenutelné zážitky, byl čas posunout se zas o zemi dál. Měsíc smlouvání, života tak trochu ve špíně a stále dokola toho samého jídla také trochu omrzí, takže jsem se vlastně na let pryč už docela těšil.
S Vendy jsme měli letenku na stejný den. Neletěli jsme však stejným letadlem ani do stejné destinace a tak se nám čas odletu o pár hodin lišil. Zatímco mě telefon hlásil odlet v příjemných 11 dopoledne, Vendy se musela potýkat s poměrně krutým časem 4:55.
Z jihu ostrova jsme proto den předem přejeli do blízkosti letiště, abychom si mohli najít ubytování na poslední noc co možná nejblíže. Je to ale kus cesty a Srí Lanské vlaky jezdí pomalu, takže jsme dojeli poměrně pozdě večer. Cestou nám také odepsali z obou ubytovacích zařízení, které jsme si vyhlídli přes Airbnb, že nás z nějakých podivných důvodů ubytovat nemohou.
Na nádraží u letiště jsme tedy zašli za tuk tukářem s vědomím, že nás odveze někam ke kamarádovi nebo známému, kde dostane provizi, ale na oplátku rychle a pohodlně seženeme pokoj. Domluvili jsme se s ním, že chceme něco tak za 1000 – 2000 rupií (200-400 Kč) a nepotřebujeme klimatizaci ani teplou vodu. Řekl nám, že za 1000 nic nezná, ale tak za 2000 by to šlo.
Jeli jsme sotva 5 minut a už jsme stáli před hotelem. Naše požadavky na pokoj se nám splnili. Klimatizace na pokoji nebyla, teplá voda také netekla a dokonce nad postelí nebyla ani moskytiéra. Za jízdu tuk tukem si řidič řekl příjemných 100 rupií (20 Kč) a domluvili jsme se s ním, že nás odveze i zítra ráno na letiště.
Z jednání s domorodcem na recepci už jsme takovou radost neměli. Za pokoj chtěl 3000 rupií (600 Kč) a navíc nám oznámil, že řidič, který nás přivezl pro nás ráno nepřijede, zato nám poskytne hotelový tuk tuk za 300 rupií (60 Kč). Takže s námi zase vyjebali. Nebyli jsme ale moc v pozici, kdy bychom si mohli vybírat a jen chvíli před půlnocí objíždět další ubytovací zařízení, tak jsme nabídku přijali. Nakonec mě ještě stihl naštvat informací o checkoutu v 6 ráno, o kterém jsme se sice nakonec dohodli, že posuneme na později, ale prostě se mi to nelíbilo.
Druhý den ráno se nám kupodivu skutečně povedlo vstát ve 4:00, sbalit si a vyrazit na letiště. Všude byla ještě tma, auta, motorky a tuk tuky už po silnici ale jezdili. Než jsme se rozkoukali, byli jsme na letišti, kde náš řidič zaparkoval na místě tak nějak vyhrazeném pro tříkolé tuk tuky.
Do letištní budovy může člověk pouze s platnou letenkou nebo si musí koupit vstupenku do letištní haly zas 300 rupií (60 Kč). Vendy letenku ukázala a když se jí domáhali po mě, na displayi telefonu jsem ukázal boarding pass na letadlo, které sice mělo letět až za 7 hodin, ale stačilo to. Na letišti už jsme spolu ale stejně strávili jen pár minut. Přepážky na check-in a odbavení zavazadel se nacházeli za bezpečností kontrolou, ze které už nebylo cesty zpět. Dali jsme si napůl hnusnou a předraženou pizzu a Vendy vyrazila směrem k letadlu, které ji po krátké zastávce na malém letišti na druhém konci Srí Lanky dopravilo až do Dubaje.
Já jsem se vrátil na pokoj, chvíli jsme se neúspěšně pokoušel usnout a poté jsem si dal sprchu, vrátil klíč na recepci a vyrazil hledat nějakou slušnější snídani. Netrvalo dlouho a narazil jsem na restauraci u silnice, kde i v této době vařili a za skoro směšných 70 rupií (14 Kč) jsem posnídal nudle s vejcem.
Po jídle se už i můj čas odletu nezadržitelně blížil, tak jsem vyrazil podél silnice s tím, že až pojede autobus na letiště, tak přistoupím a za 10-20 rupií (2-4 Kč) se svezu. Poměrně sympatický tuk tukář mi však nabídl odvoz za 100 rupií (20 Kč) a vzhledem k tomu, že zbylé peníze jsem už stejně neměl jak lépe utratit, se mi jeho nabídka zamlouvala. Dokonce jsem mu dal 20 rupií dýško. Na letišti už vše probíhalo poměrně standardně a po pár bezpečnostních kontrolách jsem došel na gate a následně do letadla.
Na palubní vstupence stálo Kuala Lumpur, kde jsem měl strávit následujících 10 dní. Let měl trvat jen 3 hodiny, další dvě a půl jsou ale časový posun a tak přestože jsem odlétal z Colomba lehce před polednem, do Malajsie jsem měl dorazit až okolo šesté večer.
Naposledy jsem se zahleděl do nádherných pohoří a dlouhých pláží při pobřeží Srí Lanky a pak jsem vytáhl spacák a v letadle usnul.
Napsat komentář