Střípky ze Srí Lanky: Přílet a první dny

Z letadla vypadal ostrov krásně, písečné pláže, ve vnitrozemí zelené kopce zahalené v mlze, prostě paráda.

[amt_override]

Přiletěli jsme s Michaelem o den dříve než zbytek party, vydali jsem se tedy na východní pobřeží do Arugam Bay, kde jsme měli v plánu na delší dobu s partou zůstat a surfovat.

Z letiště jsme vyrazili pěšky na vlak, který byl 2 km vzdálený. Po cestě jsem neodolala pokušení a svezli jsme se asi 1 km tuk tukem. Vyplatí se smlouvat, třebaže je to jen o pár korun. Bílí batůžkáři jsou pro místní obyvatele zdrojem obživy a přičmoudlí Srí Lančané se vůbec nestydí ceny nasazovat tak, jak se jim zlíbí. Zvlášť u letiště a míst, kde se turisté hojně vyskytují.

Cesta vlakem do Colomba, hlavního města, stála asi 6 Kč a trvala zhruba hodinu. Vlak byl sice trochu špinavý, ale my si sedli do otevřených dveří (jezdili jsme většinou 3.třídou a dveře vlaku jsem neviděla nikdy zavřené 🙂 ) a cesta příjemně uběhla.

V Colombu jsme se snažili najít vlak nebo autobus, který by nás ze západního pobřeží odvezl na východ ostrova. Byl už večer, docela tma a nebylo tak snadné se orientovat. Dojem z hlavního města po vystoupení z vlaku si vybavuji asi takto – všude hrozně lidí, hluk, troubící auta, troubící tuk tuky, otravní tuk tukáři postávající snad úplně všude a spousta lidí, kteří podávali značně nepřesné informace. Řekla bych, že do značné míry využívají zmatené situace ve městě, neboť na každém rohu se najde velmi ochotný tuk tukář, který vás zaveze třeba jen za další roh, kde je to místo, které hledáte. Samozřejmě ne zadarmo.

Na vlakovém nádraží jsme se konečně dostali ke správnému okénku (a nebylo to úplně jednoduché), kde se dal koupit lístek na lůžkový vlak směr východ. Přičmoudlý pán za přepážkou nemluvil moc anglicky, ale ochotně nám nabízel lístek. Po chvíli se ukázalo, že nám prodává lístek za plnou cenu, ačkoli žádná lůžka ve vlaku už volná nejsou. O několik přepážek vedle se dal koupit lístek na stejný vlak asi za pětinovou cenu.

Rozhodli jsme se tedy jet autobusem. Fungují dvě společnosti provozující autobusy – státní a soukromá. Státní je levnější a bez komfortu navíc (tradiční Srí Lanská hudba a televize s klipy k oné hudbě; státní autobus je nejen levnější, ale také snesitelnější), ale nepodařilo se nám zjistit, kdy má autobus jet. Ochotný místní chlapík nám řekl číslo autobusu, cenu lístku a jako čas uvedl „anytime“. Vydali jsme se tedy na nádraží soukromých autobusů, kde nám řekli, kdy to jede a že máme přijít o 15 minut dřív, aby nám ukázali odkud. To bylo fajn, protože mi přišlo, že všude panoval chaos.

V autobuse je snaha využít co nejvíce prostoru, a tak mají sedačky široké asi 40 cm, zkrátka uzoučké. Srí Lančani jsou drobnější než Evropani, ale i ti mají občas problém se na ně vejít. Navíc obyvatelé ostrova vůbec nerespektují (a nejspíše ani neznají) osobní prostor, takže může být v autobuse občas dost těsno. Naši spolucestující byli moc milí, ale jak se nám snažili poradit a neuměli anglicky, působili občas děsivě. Nejděsivější byl řidič autobusu, když jsem se mu snažila vysvětlit, že potřebuji za záchod. Cestu ze západu ostrova na východ ujel totiž bez delší zastávky za asi 8 hodin, nikdo včetně řidiče si nepotřeboval odskočit. Naštěstí jsme brzo dorazili do naší destinace. Michael vyřešil cestu nejlépe, neboť ji celou prospal.

Překvapilo mne, že se někde jezdí hůř než na Bali. Na Srí Lance sice asi mají nějaké dopravní předpisy, ale panuje tu jednoduché pravidlo a to: větší a hlasitější auto jede. Řidiči autobusů jsou tedy největší borci. Téměř nezastavují (občas v zastávkách jen zpomalí) a skoro porát troubí.

Protože jsme do Arugam Bay dorazili okolo 5 ráno šli jsme se podívat na východ slunce a dospat se na pláž. Na to, že bylo takhle brzo ráno, bylo na surfing pointu docela plno. Východ slunce si běželo vychutnat dost surfařů, někteří vypadali, že šli rovnou z párty.

Ubytování jsme ve 2 lidech našli snadno, třebaže nám místní tvrdili, že v sezóně je všude plno. Z jednoho guest housu nás klučina dovedl ke svému známému (na Srí Lance jsou lidi jedna velká rodina, všude mají nějakého toho bratrance, který vám ochotně se vším pomůže 😉 ) a ten měl volný pokoj. 1500 rupií za noc za pokoj asi 500 m od pláže, asi 270 kč na noc. Další den se nám povedlo sehnat levnější ubytování přímo na okraji surfařského městečka Arugam Bay, kde jsme ale zůstali jen 2 noci, než jsme se přesunuli kousek dál na sever k surfařskému Whisky Pointu.

Michael pěkně a více prakticky popsal První dny na Srí Lance.