Hue je mojí nejsevernější zastávku a zatímco Lukáš s Michalem pokračují dále na sever, já bych se rád vrátil na jih do Saigonu, odkud za několik dní poletím to thajského Bangkoku.
V Hue se k nám připojil náš finský kamarád (a muj spolubydlící) z Taiwanu Jocke. Ubytovali jsme standardne – v tzv. nha nghi za 300 Kč pro 4 lidi na dvou manželských postelích. A vyrážíme na obhlídku města.
V 19. století bývalo Hue hlavním městem Vietnamu, později, během Války ve Vietnamu se tu odehráli důležitá bitva o Hue. Hlavní atrakcí města je dnes především Zakázané město. Bohužel vstup stojí 150 000 VND (asi 150 Kč), takže jsme se po přečtení několika recenzí rozhodli, že peníze radši utratime večer v hospodě a jeste nám něco zbyde.
Po prohlídce města, ještě ten den odpoledne, vyražím na nádraží, informovat se, kolik stojí vlak z Hue do Saigonu (Ho Chi Minova města). Můj plán je následující, mám 5 dní na to dostat se zpět do Saigonu, prodat motorku a zbývající čas nějak prozevlovat. Zvažuji bus nebo vlak, ledadlo neuvažuji, protože nějak musim dostat na jih i motorku. Na nádraží kluci naráží na docela fajn strejdu (Mr. Pho), který zde má stánek a mluví celkem rozumně anglicky. Radí mi, že se vyplatí trošku si připlatit za vlak (konkrétně za soft seat, která je ekvivalent sedadla v autobuse), který stojí asi o 60 Kč víc (620 000 VND versus 560 000). Poznámka na okraj, opravdu nechápu jak funguje jejich ceník, mám takový pocit, jako kdyby ty ceny sazely podle ksichtu – v ceníku ma nádraží je soft seat za 712k, strejda říkal, že to bude za 680k, já platil 620k VND, no aspoň, že to bylo levnější.
Při výstupu v Saigonu mu musím dát za pravdu. Jízda vlakem je obravdu plynulá a pohodlná. Sedačky jsou příjemné a pro člověka evropského typu nabízí obrovský prostor pro nohy, který jsem zatim nepotkal v žádném autobuse či letadle. Jinak je možné si připlatit za postel, která stojí o další dvě stovky víc (ta ve třetí úrovni nad zemí, pokud byste chtěli postel hned u země, tak ta je ještě dražší) a to je prý potom úplná pohoda.
Sebe jsem tedy vyřešil a přišla řada na motorku. Vzhledem k tomu, že jsem během cesty viděl, jak motorku cpou na střechu autobusu, nedalo mi to se na to nezeptat. Bylo mi řečeno, že by to stálo asi 50 USD, což se mi vůbec nelíbilo, a tak zase došlo na vlak. Samotná přeprava motorky stála asi 390 000 VND, nicméně mi bylo řečeno, ze motorka ještě musí být zabalena, za což mi slečna naúčtovala dalších 290 000, takže mě ve výsledku přeprava motorky přišla na více (680 000) než přeprava mé osoby. To mě trošku překvapilo, ale tak budiž. Dalším problémem bylo, že vlak, který jsem si vybral neměl nákladní prostor, takže motorka musela jet už v 6:40, zatímco já jsem jel v 10:30. Vzhledem k tomu, že se mi nechtělo vstávat, odevzdal jsem motorku na nádraží už předchozí den odpoledne.
Služby během jízdy jsou na velmi dobré úrovni. Vlakem téměř stále někdo prochází a nabízí občerstvení. Ceny jsou standardní – pivo za 15 000, oběd za 35 000. Z vlaku je během jízdy nádherný výhled, hlavně přejezd hor mezi Hue a Da Nang je úžasný. Jediné co mě trošku zneklidnila byla malá myš probíhající po našem vagónu.
Po devatenácti hodinách (asi v 6 hodin ráno) jsem dorazil do Saigonu. Podle informací od strejdy by tam motorka už měla být, ale bohužel jsem zjistil, že vydavaci sklad otevírá až v osm. Tak jsem to na hodku zalomil na lavičkách a v osm vyrazil na výdej. Typek si přečetl papír, vypsal mi jiný a začal ze mě vymáhat dalších 30 000. No co se dá dělat, 30 korun mě uz nevytrhne.
Motorka naštěstí dorazila v pořádku, má to jediný háček. Není v ni benzín, naštěstí Google ukazuje, že benzinka je nedaleko. Problém má však snazší řešení, než jsem očekával, hned za bránou nádraží na mě vybíhá tetka a zběsile na mě gestikuluje s flaškou v ruce. Tvrdí mi, že to jsou dva litry a že za to chce 50 000, podle zkušenosti vim, že tržní cena za 2 litry se pohybuje asi kolem 32 000 a tak se po chvilce smlouvání dohodnem na ceně 40 000, teta to ještě během nalévání zkouší, jako že litr stačí, ale nakonec vše dopadá podle představ a já se vyražím podívat na jih od Saigonu na deltu Mekongu. A večer mě čeká prodej.
Napsat komentář