Bára s Denisem přišli s nápadem koupit si lístky na loď a jet pozorovat velryby. Já ani Vendy jsme velryby ještě nikdy neviděli, takže i přesto, že se nám nechtělo moc utrácet a Vendy se chtěla učit na zkoušku z práva, se nám nápad zamlouval.
Lístky jsme so zařídili večer před výletem za 2500 rupií na osobu (skoro 500 Kč) a v ceně jsme měli i tuk tuk, který nás měl ráno odvézt do přístavu. V sezóně stojí zhurba trojnásobek, takže jsme usoudili, že levněji už se na velryby asi nepodíváme.
Další den ráno hustě pršelo, takže jsme odvoz tuk tukem k lodi celkem ocenili. U lodi už čekali další turisté a postupně jsme se začali naloďovat. Na loď jsme se dostali mezi prvními, všichni jsme bez mrknutí oka odmítnuli posádkou nabízený prášek proti mořské nemoci a přesunuli jsme se na příď.
Loď měla dvě patra, my jsme byli v tom horním. Celkem na ní bylo desítky lidí a ještě než jsme vyrazili jsme dostali snídani. Jeden z asiatů na přídi v dolní palubě se o ni rozhodl rozdělit s vránami. Ze začátku byla legrace je pozorovat, ale když se jich začalo slétat více, byli jsme rádi, že už vyrážíme na moře.
Jakmile jsme opustili zátoku, loď se rozhoupala. Moře sice z dálky vypadalo klidně, ale bouřka udělala svoje a z naší jízdy učinila zábavu podobnou jízdě na horské dráze.
Kromě toho jsme sice ze začátku neviděli nic než další lodě, postupně se však mořský život začal objevovat. Nejdříve jsme viděli jen pár medúz, později pak ale třeba velkou mořskou želvu. A nakonec došlo i na velryby! Viděli jsme postupně asi tři plejtváky.
Naši průvodci vždy začali něco hlásit y všichni se nahrnuli k zábradlí a poté byla vidět ploutev, pak i celý hřbet a ocas a nakonec se velryba vždy rozhodla, že už nechce být obtěžována a odplula dále na širé moře.
Děvčatům se také postupně udělalo nevolno… Své potíže odešli řešit na záď lodi do spodního patra. Já jsem s Denisem zůstal ještě chvíli na přídi. V plánu bylo zkusit najít ještě jednu velrybu a když to nevyjde tak zamířit zpátky do přístavu. Většina ostatních turistů totiž plavbu lodí také nesnášela moc dobře.
Přesunuli jsme se s Denisem dolů za děvčaty, která po vrhnutí šavle přes záď strávila zbytek cesty v polospánku. Ostatně jako skoro všichni ostatní. Výjimkou byl jeden Asiat (netuším ale jestli ten samý co krmil vrány), který chodil po lodi a zpíval. Toho se chytla posádka lodi, která vycítila šanci udělat vystoupení, kterým by všechny probrala a přivedla na jiné myšlenky.
To se sice zas tolik nepodařilo, ale pro užší skupinku turistů včetně mě s Denisem a snad i samotnou posádku to byla celkem zábava. Celkem po asi třech hodinách plavby jsme dorazili zpátky do přístavu.
Mnoho lidí už na to jistě čekalo jako na smilování. Zážitek to byl ale i přesto fajn a myslím, že my i ostatní turisté na něj budeme vzpomínat v dobrém. A někteří si třeba příště vezmou pilulku proti blití 🙂
Napsat komentář