Už je to pár měsíců, co s klukama bloudíme po kampusu NSYSU coby výměnní studenti. U toho asi tak 10x denně koukáme vzhůru na Monkey mountain, na jejímž úpatí stojí kampus včetně kolejí, kde bydlíme. Za tu dobu jsme toho zažili spoustu, ale ne a ne se dokopat nahoru. A vzhledem k tomu, že semestr už skoro končí, řekl jsem si, že je čas to napravit!
Posledních pár dní byla dokonce i na Taiwanu pěkná zima (rozuměj teploty spadly pod 20°C), takže místo klasických kraťasů jsem vyrazil v dlouhých kalhotech. To byla samozřejmě fatální chyba, protože zrovna dneska bylo asi 29°C, což v kombinaci s 90% vlhostí z jeansů udělalo nejméně vhodnou věc, kterou jsem si mohl obléct. Na druhou stranu, většina Taiwanců byla oblečená podobně. To má ale jiný důvod: bojí se aby se náhodou neopálili. V Asii totiž platí, že čím bělejší, tím krásnější.
Přestože náš kampus částečně leží v hoře, přímá cesta nahoru z něj nevede. Musí se vyjet ven a k úpatí hory přijet z druhé strany. To naštěstí na motorce zabere asi tak 5 minut. Na hoře (ony jsou teda vlastně dvě, opičí a hadí) je několik treků, které jsou včetně nástupních míst dobře popsány na English In Taiwan. No, stejně jsem se ztratil, ale pěkně popořadě.
Já jsem zvolil ten s nástupním místem nedaleko Kaohsiung City Shou Shan Zoo. Pokud se rozhodnete stejně, nehledě na to jestli jedete na motorce nebo autem, nejlepší je zaparkovat někde okolo místa označeného na mapce. Je to o něco blíž, než na místě podle výše odkazovaného článku a rovnou u parkoviště najdete mapy a rozcestníky.
Já samozřejmě parkoval o něco dál, ale začátek treku byl přesto triviální (dokonce i pro mě). Podle množství zaparkovaných skůtrů i lidí proudících po hlavní pěšině snadno uhodnete, že se jedná o oblíbenou destinaci jak zahraničních turistů, tak místňáků. Západních (čti bílých) lidí tu ale dneska bylo jako šafránu. Vlastně jsem za celý den potkal asi tři a to až k večeru. Možná proto na mě ten taiwanský chlapeček pokřikoval „wai guo ren, wai guo ren!“ (外國人), což čínsky znamená „cizinec, cizinec!“. Alespoň dokud si nevšiml, že mu rozumím 🙂 .
Hlavní cesty jsou dobře značené, na každé křižovatce je rozcestník a také jsou plné lidí. Výsledkem bylo, že mě brzy přestaly bavit a začal jsem zkoušet menší neoznačené pěšinky. To se ukázalo být mnohem dobrodružnější. Možná až moc. Začátek super, nicméně trochu opojen absencí turistů jsem pokračoval dál po čím dál menších cestičkách a na četných rozcestích se rozhodoval pseudonáhodně. Když už jsem asi půl hodiny nepotkal nikoho kromě pavouků, opic a toulavých psů, rozhodl jsem se zkontrolovat mapu. Cesta, po které jsem šel, na mapě nebyla a dokonce nebyla ani žádná poblíž. Usoudil jsem, že je nejspíš čas to vzdát a vydat se zpět.
A tady začala teprve pořádná legrace. Cestu zpátky jsem si pochopitelně nepamatoval a navíc se mi v téhle džungli už nechytala ani GPS. Trochu jsem si zahrál na stopaře a zkoumal stopy po cestičkách a vlastní podrážky. Když už jsem celkem dlouho fakt netušil kde jsem, okolní zvuky napovídaly, že se na mě sbíhají divoká zvířata a pořád se mi nechytla ani navigace, napadlo mě napsat klukům, že jsem se trochu ztratil a kdybych se do večera nevrátil, ať to dají někomu vědět. On tam ale nebyl ani mobilní signál.
Po pár neúspěšných pokusech v hledání cesty zpět jsem se trochu vyklidnil a jednu z odboček poznal. Cesta zpátky na poslední křižovatku s rozcestníkem už odsud tak náročná nebyla. Zbytek dne jsem se ale radši držel (až na pár vyjímek 🙂 ) na hlavních pěšinách.
Cestou jsem tedy sice potkával další lidi, v součtu však opice jasně vítězily. Když jsem jich poprvé viděl plnou cestu, dobrý pocit jsem z toho neměl. Pravdou ale je, že jsou vesměs mírumilovné a pokud se necítí ohroženy a nebo nemají pocit, že máte jídlo, tak nebezpečí prakticky nehrozí. Jejich početní převaha a velké zuby však přesto budí celkem respekt.
Jediné, co mě mrzí je, že se nějak nepodařilo najít vrchol. Celá hora je džungle protkaná cestičkami, ve kterých jsem se nevyznal a tu pravou, která by vedla k vysílači na vrcholku, ze kterého by mělo být vidět na severní i jižní část města, jsem prostě nenašel.
Napsat komentář