Cestu do Haputale jsme měli v plánu vlakem. Než jsme se na něj vydali, chtěli jsme si ještě trochu užít Ellu. Náš večerní plán vstát na východ slunce zvládl ale jen Lukáš s Filipem.
My ostatní jsme vstávali až chvíli po tom, co se vrátili. Odměnou za naši lenost nám však byla donesená snídaně. Když jsme se trochu najedli a sbalili, vyrazili jsme na nedaleký Nine Arch Bridge.
Některým stačil výhled shora, zbytek se chtěl podívat přímo na most. Na chvíli jsme se tedy rozdělili na dvě poloviny a já s druhou částí čekal dole u mostu na průjezd vlaku, zatímco zbytek party nás pozoroval z protějšího svahu.
Čekání jsme si zpříjemnili u stánku, kde někteří z nás pili Colu či Sprite ze skleněných lahví starých jako jsme my samy nebo ještě starších.
Vlak dorazil a cestující v něm na nás mávali stejně nadšeně, jako my na ně.
Už se ale blížil odjezd našeho vlaku do Haputale, který by nám nestačilo jen vidět ale potřebovali jsme do něj i nastoupit, tak jsme vyrazili na nádraží. Místní mezitím obnovili klasický provoz mostu, když na něm zrovna nejede vlak.
Stavili jsme se v Holiday Homes pro naše batohy a cestou na nádraží přemýšleli, jestli jet tuk tukem, nebo jen přidat do kroku, aby jsme vlak stihli. V zápětí okolo nás projížděl autobus, na který jsme zkusili mávnout. Kupodivu nám zastavil a na nádraží nás za pár korun svezl.
Po nákupu lístků jsme začali vymýšlet nejlepší strategii na obsazení míst ve dveřích s nejlepším výhledem. Dostali jsme radu vecpat se do dveří co nejdříve, jinak nám místa zaberou místní puberťáci a my z cesty nebudeme mít nic. Puberťáků jsme ale ve vlaku potkali jen pár a tak jsme si cestu vlakem včetně výhledu užili a ani jsme o něj s místními nemuseli moc bojovat.
Cestou jsme viděli spoustu čajových plantáží a nádherné výhledy do údolí. Aby jsme měli výhled ještě lepší, zkusili jsme vylézt na střechu vlaku. Předčili jsme tím dokonce i místní mládež, ale zas takový rozdíl to nebyl, takže jsme se vrátili zase do dveří.
Po příjezdu do Haputale jsme pocítili, že už nejsme na slunném západním pobřeží a vyzkoušeli jsme si teploty v horách, včetně deště. Milým překvapením byl tuk tukář s českou vlajkou na zadních sedadlech. Jeho služeb jsme ale nevyužili, čekala nás cesta jen kousek pěšky.
Pokoje jsme si pronajali v High Cliff, na který jsme měli doporučení kvůli stožáru s žebříkem na střeše, ze kterého je super výhled. Pokoje nic moc a teplou vodu jsme si museli taky odpustit, ale potkali jsme se tam z dalšími dvěma Čechy a výhled stál za to.
Napsat komentář