Když jsme se začali 23. ledna blížit k cílovému městu Hanoi, věděl jsme, že se mi nechce trávit celý týden pouze v hlavním městě Vietnamu. Hạ Long Bay není zas tak daleko, takže jsem měl celkem rychle jasno kam pojedu.
Bohužel ale počasí této zajížďce vůbec nepřálo a předpověď na další dny byla nejistá. To a již velmi pochybný stav našich motorek Michaela utvrdilo v tom, že jízdy za deště a ve 3 stupních má už dost a pojede rovnou směr Hanoi. No což, to bychom nebyli žádní cestovatelé, kdyby jsme nezvládli pár dní na vlastní pěst.
Takže jsme si dali s Michaelem kafe na rozloučenou, on se vydal na posledních 100km za vytouženým cílem a mě zbývalo nějakých 180km do Hạ Long Bay. V tu chvíli jsme už ale měli pár kilometrů najeto a bylo dávno po poledni. Plán tedy byl jet dokud nepadne tma, nebo se něco nepokazí na motorce.
Motorka držela a po tom, co přestalo pršet to i celkem jelo. Teplota kolem 3 stupňů (telefon mi ukazoval pocitových -7) byla tedy úhlavní nepřítel. To ale jen do té doby, než mi na jednom z mnoha hupů, které signalizují začátek a konec mostu, prasknul zadní tlumič. Naštěstí druhý tlumič vydržel cestu k nejbližšímu servisu a za krásných 200 korun jsem dostal tlumič nový.
Tato menší komplikace mě stála drahocený čas a tak mi bylo jasné, že dneska to do Hạ Long Bay nestíhám. Proto jsem zastavil u pěkně vyhlížejícího nhà nghỉ (rozumněj hotel) a po teplé sprše se vydal na večeři. Klasika v podání mi xão bộ (rozumněj nudle s hovězím) splnila svůj účel a já se vydal zpět na hotel.
Chystal jsem se druhý den vstát nějak rozumněji, ale z vyhřáté postele se v tomto počasí špatně vylézá, takže nakonec snídaně v 11 byla úspěch. Musím zmínit, že teprve tady na severu začínám doceňovat polévky phó bộ (rozuměj hovězí vývar s nudlemi a masem). Není lepšího pokrmu nežli velké mísy teplé tekutiny s dostatkem pevných částí, aby vás zasytily a zahřály zároveň.
Po takovéhle dávce energie mě již nic nebránilo dojet zbývajících 35km. Většinou se do Hạ Long Bay jezdí na 1-3 denní zájezdy, kdy jezdíte mezi otrůvky na lodích, stavíte u plovoucích vesnic a na kayaku se můžete podívat do mnoha jeskyň. Já jsem ale zvolil jen kochací výhled z motorky, který byl „zadarmo“ a stejně pořád dechberoucí.
Jakmile jsem se dokochal a posilnil instantním kafem (nikdy dopředu nevíte, co vám přinesou), konečně jsem byl také na cestě za Hanoí. Počasí vypadalo nadějně, teda zima byla pořád jak na Sibiři, ale alespoň nepršelo. Takže jsem si umanul, že těch 160km odjedu na jeden zátah a aspoň si budu moct dát včer pivo s Michaelem.
Všechno šlo jak po másle a vypadalo to fakt nadějně. Věřte mi, že v těch hadrec, co jedu:
- Trenky
- Šortky
- Plavky
- Džíny
- Funkční triko s dlouhým rukávem
- 3x triko s krátkým rukávem
- Mikina
- Bunda
Pořád klepu kosu a fakt jsem se dneska na to pivo těšil. Motorka se na to hold ale netvářila a napůl cesty mi praskl střed zadního kola. VÝBORNÉ! Naštěstí jsem to stihl dobrzdit a dotlačit k nejbližšímu servisu. Aby toho nebylo pomálu, ještě jsem zjistil, že mi zase protéká nádrž. Achjo, snad těch posledních 85km minimálně dotlačím a dám si třeba i to pivo.
Napsat komentář