Jídlo v okolí nás trochu zklamalo jak nízkou kvalitou, tak vysokou cenou. A tak jsme se rozhodli, že si něco připravíme sami. Protože nemáme kuchyňku padla volba na grilování – a kde jinde než na pláži.
Pepa při návštěvě Pottuvilu obstaral kuřecí stehýnka, nějaké místní koření a zkušeně začal s přípravami. Práce mu šla od ruky a přišlo nám, že pomoc nepotřebuje ani moc nechce a tak jsme přípravu masa nechali na něm.
S Filipem jsme vyrazili na pláž k baru, u kterého jsme přes den viděli ohniště. S místňáky jsme se domluvili na jeho použití a navíc nám ochotně půjčili grilovací rošt.
Maso máme, ohniště máme, rošt máme, teď ještě dřevo. Lukášova zkušenost, že na pláži bude spoustu vyplaveného dřeva z moře se nakonec ukázala jako ne až tak reálná. Na podpal se nám ale podařilo použít několik suchých palmových listů a pár klacků a suchých větví jsme při troše snahy také našli.
Díky našemu umu, povětrnostním podmínkám a stabilitě roštu nám z původních 15 stehýnek zbylo jen 10, což ale bylo přesně tolik, jako účastníků naší malé grilovací párty. Při sundávání z roštu a pohledu z blízka jsme sice zjistili, že jsou všechna černá ale hlad nám zavelel je i přesto sníst.
Jedno stehýnko na osobu se kupodivu ukázalo jako nedostatečná porce ale na druhou stranu i přes beznadějné spálení do černa jsme si skvěle pochutnali. O zbytky jsme se povinně rozdělili s místními psi a Pepa se vydal na lov krabů. Ulovil, opekl a snědl dokonce asi dva a s odvážnějšími členy party se i rozdělil.
Napsat komentář