V Sydney bylo krásně, blížil se však začátek semestru a tak byl čas vrátit se zpět na Taiwan. Původní plán byl sice vycestovat za studiem jen na 4 měsíce, pak se k tomu ale přidali prázdniny a nakonec to dopadlo i na další semestru na Taiwanu. Tentokrát však na jihu ostrova, na univerzitě NSYSU (中山大學).
Cesta do Malajsie
Nejdřív jsem však musel zpátky do Kuala Lumpur (Malajsie), odkud jsem měl letenku do Kaohsiungu (Taiwan). Osmihodinový let jsem tentokrát absoloval přes den, spacák však zafungoval stejně dobře jako v noci a pilot cestou nezabloudil, takže odpoledne už jsem byl v Kuale.
Noc na letišti začíná
Letadlo na Taiwan mi ale letělo až druhý den ráno, z letiště do města je to kus cesty a navíc jsem chtěl ušetřit za hostel. Řešením bylo strávit noc na letišti. Mojí první noc na letišti v životě.
Byl to zvláštní pocit, na letišti v Kuala Lumpur jsem byl za poslední dva měsíce už několikrát. Po vystoupení z letadla jsem šel na jisto přes imigrační, přesně jsem věděl kudy a kam. Mám pocit, že ocitnout se v Praze na letišti Václava Havla Ruzyni (v něčem jsem prostě oldschool), tak bych se zdaleka tak dobře neorientoval.
Po stopách fastfoodu
Moje první kroky vedly do Burger Kingu. Pamatoval jsem si, že je tam dobré pokrytí wifi, pohodlné sedačky, příznivé ceny a dá se platit kartou (neměl jsem žádné malajsijské rupie). Po objednání klasiky ve formě Whopper menu s malinovou Fantou mě však slečna za přepážkou zaskočila informací, že kartou se platit nedá. Vzápětí jsem zaskočil já ji namítnutím, že sem chodím každou chvíli, vždy platím kartou a nikdy nebyl problém. Dnes byl ale prý nějaký problém s platebními terminály a tak to prostě nešlo.
Trochu nedobrovolně jsem na Burger King zanevřel a vydal se o patro výše do McDonalds. Poměrně překvapivě se ani zde nedalo platit kartou a stejná situace se opakovala i v Subway. Dovtípil jsem se, že se patrně jedná o globální problém se všemi platebními terminály a trochu znechuceně vyrazil k bankomatu, kde jsem za výběr hotovosti zaplatil poplatek (sice ne 100 Kč ČSOB ale jen 35 Kč MBance, i tak mě to však nepotěšilo).
Vybaven hotovostí jsem se vrátil do Burger Kingu vykonat svůj původní plán. Fastfood měl v koutku s pohovkami dokonce i zásuvku, takže jsem zde vydržel sedět téměř do půlnoci a za tu dobu si dobít veškerou svou elektroniku (čti telefon a powerbanku). Za tu dobu jsem také ještě jednou zopakoval hříšnou prasárnu v podobě konzumace Whopper menu.
Kolem půlnoci už se letiště trošičku vylidňovalo i když všude stále bylo spoustu lidí. Já už ale začínal být vážně unavený, navíc podle australského času už jsem měl mít dvě ráno, takže oči už se mi nekontrolovaně zavírali. Vyrazil jsem hledat nějaký plácek, kde bych si na pár hodin zahrál na bezdomovce.
Honba za místem na spaní
Spát v sedě na sedadlech přímo v odletové hale se mi úplně nechtělo a ležet na zemi venku také ne. Po krátké obchůzce letiště jsem si vyhlédl výklenek s dvěma bankomaty, kde byl koberec. Říkal jsem si, že asi není fajn ležet přímo u bankomatů, na které navíc mířila kamera. Lehl jsem si ke kraji, který jsem předpokládal, že už kamery nezabírají. Navíc jsem měl hned u hlavy zásuvku, což jsem považoval za nespornou výhodu.
Po necelé hodině se ke mě přidali další dva asiaté, kteří se ale bohužel lehli blíže k bankomatům než já. Asi za půl minuty přišel securiťák a všechny nás vyhodil. Nedalo se nic dělat, musel jsem si jít najít něco jiného.
Vydal jsem se směrem k odletové hale. Jen kousek před ní jsem zpozoroval asi 20 lidí ve spacácích, s batohy pod hlavou, spících na kobercovém plácku na místě, kde asi má být v budoucnu nějaký obchod, ale ještě zde není postavený. Neváhal jsem ani vteřinu a přidal jsem se. Vytáhl jsem svůj microfleecový spacáček, kterému se někteří smějí a jiní jej dokonce hanlivě nazývají moskytiérou a zalehl jsem. Se sluchátky v uších a nasazených slunečních brýlích jsem vydržel spát až do rána.
Ranní bojovka
Když jsem vstal, pobalil pár svých drobností a došel do odletové haly uvědomil jsem si, že mám trochu hlad a navíc mi shází ranní sprcha, bez které nejsem schopný začít používat většinu svých mozkových funkcí. Snídani jsem vyřešil Twisterem v KFC. Se sprchou to bylo trochu složitější. Na letišti v Kuala Lumpur prý není.
Nevím, jak se lišší obsah Twisteru v Evropě a v Malajsii, každopádně jsem pocítil akutní potřebu navštívit toaletu (neb jsem měl strach, že bych se jinak po…). Výsledkem byl však nakonec veskrze pozitivní. Na záchodech vedle vchodu na gate pro odlety domácích letů jsem našel několik sprch.
Konec dobrý, všechno dobré
Voda tekla jen studená, ale přesto nebo právě proto mě dokonale probrala. Vymydlený a probuzený jsem byl připraven na let na Taiwan. Za zbylé peníze jsem si nakoupil dvě bagety do letadla a vyrazil na bezpečnostní kontrolu. Když jsem jí prošel, stavil jsem se ještě nakoupit nezbytnosti do duty free obchodu. Pak už jen nástup do letadla zavřít oči a čekat, kde se probudím.
Napsat komentář