Protože nás nebaví sedět na zadku, škola nám tenhle týden už skončila a úkoly do pondělí počkají, sebrali jsme se a s partou dalších exchange studentů jsme vyrazili na malý ostrůvek na jihozápadě od Taiwanu.
Ráno jsme odolali pokušení zamáčknout budíka, osedlali naše motorové oře a vyrazili do přístavu, odkud nám jela loď. Cesta k portu nám zabrala asi hodinu, bylo nás hodně (skoro 20!) a tak jsme nedorazili společně. Po příjezdu k molu na nás Taiwanci spustili tradičně čínsky a i přesto, že jsem ženě, která prodávala lístky celkem rozuměl, přehodil jsem konverzaci na přijíždějící Sašu.
Přijeli jsme jen pár minut před odplutím trajektu, takže naloďění byla celkem rychlovka. Při odrážení od břehu jsme však zjistili, že se nám nepovedlo tak úplně bez komplikací. Saša chyběla. Rasmus chyběl. Emil chyběl. Jeroen chyběl. No prostě jsme to organizačně uplně nezvládli.
Poslední informací, která se k nám dostala, než jsme se dostali dál od pevniny a definitivně ztratili signál bylo, že zbytek nastoupil na špatnou loď, uvidíme se asi za 6 hodin a Saša si šla pokecat s kapitánem.
Nemám tušení jak jejich rozhovor probíhal, nicméně když jsme dorazili na ostrov, poodjeli kousek od přístavu a zahájili první zastávku na pláži, došla nám zpráva, že Saša je hrdina dne. Pár minut na to se zbytek účastníků našeho výletu také objevil na pláži a později jsme se dozvěděli, že Saša kapitána lodi jedoucí na nějaký vzdálenější ostrov ukecala, aby je cestou vysadil na Liuqiu.
Koupačka byla fajn, korály a rybky taky, množství mořských ježků na dně už ale ne. Želvy jsme navíc taky neviděli, takže poté co si na nějakého toho ježka Jocke s Freddy stoupli jsme raději vyrazili dál.
Směřovali jsme na místo, kde jsou prý želvy zaručeně. Hlad ale zavelel cestou zastavit na jídlo. Menu bylo pochopitelně v čínštině, štěstěna však stála na naší straně a tak si Freddy pokecala s Taiwancem, který uměl něměcky ve své rodné řeči a jako bonus nám přeložil jídelní lístek.
Na zaručeném želvím fleku bylo celkem život, takže jsme už po příjezdu věděli, že jsme na správném místě. Taiwance želvy evidentně lákají stejně jako nás, takže jich bylo všude plno a byli jsme svědky něčeho, co se zas tak často nevidí. Lezli do vody. Nejenom ti nejodvážnější jedinci, ale všichni, houfně. Každý chtěl vidět plavat mořskou želvu ve volné přírodě.
Nutno však říct, že se na nebezpečnou expedici na širé moře (asi 50 metrů od pláže) vybavili o poznání více než my. Každý Taiwanec měl na sobě kompletní neoprenovou kombinézu, neoprenové boty, rukavice, záchranou vestu a záchranný kruh. Kruhy byly k sobě navíc svázané, tak aby nikoho neodtáhl proud dál do moře, kde by to bylo nebezpečné a celou skupinku několika Taiwanců na provazu vždy táhl vedoucí expedice.
My jsme měli plavky, šnorchl, brýle a odhodlání. Nakonec se ukázalo, že to úplně stačilo. Vlezli jsme do vody, odplavali kousek opačným směrem od plovoucích davů domorodců a najednou jsme se ocitli mezi několika mořskými želvami, z nichž některé nám svou velikostí blížící se dvěma metrům až naháněli strach.
Potápění se s těmito mírumilovnými velikány je opravdu zážitek. Ty menší si vás všímají a většinou nás nenechali připlavat blíže než na několik metrů. Ty větší, starší a moudřejší plavaly přímo pod námi, vedle nás a dokonce na sebe nechaly i sáhnout. Asi také věděli, že ve vodě mají navrch a jestli je někdo pro někoho hrozba, tak jsou to oni pro nás. Lidožravé však naštěstí nejsou, takže jsme se z vody vrátili ve stejném počtu, jako jsme do ní vlezli.
Cestou zpátky už jsme se na trajekt dokázali nalodit všichni bez potíží. Možná také proto, že odsud lodě jinam než zpátky na Taiwan nejezdí. Na motorkách jsme ke kampusu dojeli také bez potíží a den jsme zakončili společnou večeří v místní restauraci.
Napsat komentář