Uvědomil jsem si, že vlastně kromě Márova postu o nehodě na motorce se nikdo jiný nezmínil o našem pobytu na ostrově v Thajsku.
[amt_override]
Ko Tao – nejmenší ze tří ostrovů na východě Thajska a jedna z našich dalších zastávek na cestách. Po překvapivě pohodlné cestě vlakem jsme vystoupili na nádraží v Chumphonu, odkud nám měl za následující 2 hodiny jet autobus k trajektu. Zabavili jsme se zprvu brzkou snídaní (samozřejmě i ve 4 ráno se smlouvá) a poté partičkou pokru.
Když se blížil čas příjezdu vyhlíželi jsme dvoupatrový, klimatizovaný autobus, který měl být příležitostí k nabrání dalších sil hodinovým spánkem. Místo toho jsme nakonec jeli spíš dodávkou s dalšími cca 40 podvedenými lidmi. Takže se zase potvrdilo nevěřit nikomu a všechno si zařídit sám…
Loď už byla celkem fajn, takže osobně jsem 3 hodinovou plavbu prospal a probudil se akorát když jsme přistávali. Ostrov už z lodi vypadal nádherně, prostě jak z obrázku – palmy, azuro, bílý písek a křišťálová voda. Ale jakmile jsme opustili palubu, hned se na nás sesypaly davy lidí provolávající: „TAXI? Kam jedete? Už máte ubytování?“ atd… Po zkušenostech jsme se protlačili ven z davu a popošli dále od přístavu, abychom se začali vyptávat na ubytování důvěryhodnějších lidí.
Po chvíli zjišťování a porovnávání nabídek jsme se rozhodli jet s jedním tuktukářem, který prý ví o levném ubytování a za pár peněz nás tam doveze. Jelikož jsme i bez Michala a Vendy celkem velká skupina, tak v rámci šetření místa si šel hnedka Pepa půjčit skůtr s tím, že ho budeme stejně půjčovat, tak proč ne hned.
Jako čekající partu si nás vyhlídla jedna postarší paní a začala nám nabízet ubytování. Nejdřív jsme si mysleli, že je to jedna z mnoha lovců turistů a její první nabídka se zdála podezřelá – když zaplatíme první noc, tak nás zdarma odveze k ubytování a další den se rozhodneme jestli chceme zůstat. Po chvilce smlouvání jsme domluvili, že jednoho z nás vezme zdarma na skůtru a ten ostatním řekne jestli ubytování stojí za to. Jako dobrovolník jsem jel já a doufal, že můžu babičce věřit. Chatky sice nevypadaly úplně jako na letáku, ale za 150 korun na noc to byl nečekaný luxus. Nakonec jsme se teda úspěšně ubytovali a dali si zaslouženou sprchu.
Tím končilo všechno dobré, co nás ten den čekalo. Při prvním přesunu skůtry na pláž, kterou nám doporučil sympatický pár ze Španělska, bohužel Márovi, který vezl Evču podklouzl skůtr a oba se svalili i s motorkou na asfalt. Naštěstí se to obešlo bez zlomenin, ale oděrkám nikdo neunikl – hlavně Márův kotník, ale to už tady psal sám.
To je asi hlavní událost, která ovlivnila celý následující pobyt na Ko Tau a doznívá dokonce ještě dneska. Ovšem nebyla to zdaleka jediná věc, která stojí za to zmínit! Celkově je ostrov velmi malý, takže cestování na pláže prostřednictvím skůtru se jeví jako nejlepší nápad a fakt, že půjčení stojí pouze necelých 115 korun na den to jen umocňuje. Oproti tomu skutečnost, že stav silnic není dvakrát dobrý (cesty k plážím jsou spíš vymleté potoky než silnice) a spousta lidí jezdících chaoticky po silnicích je nebezpečí, které to ještě více komplikuje. Když už ale dojedete na cílovou pláž nebo třeba vyhlídku, určitě to stojí za to. Osobně jsem nikdy neviděl tak živý korálový útes při šnorchlování nebo třeba východ slunce z hor uprostřed ostrova.
Celkově tedy i přes všechny komplikace, které nás potkali určitě návštěvu Ko Tao doporučuji. Je ale potřeba být opatrný a možná mít i trochu toho štěstí. Ještě mě možná trochu mrzí, že jsme nezvládli navštívit zbylé východní ostrovy (Ko Phan Gan a Ko Samui), ale aspoň nám zbyde něco na příště!
Napsat komentář