U příležitosti začátku školy probíhá předváděčka různých zájmových klubů, kterých se můžete ve volném čase účastnit. S klukama jsme se samozřejmě šli podívat a už ze začátku jsme měli vytipovaný windsurfing. Úspěšně se nám podařilo najít stánek, kde byl windsurfing prezentován a dokonce jsme se domluvili, že se zúčastníme zkušebního dne.
Po pár týdnech konečně nastal den D a bylo to asi poprvé, co jsme v sobotu dobrovolně vstávali. Na 10. ranní jsme už byli připraveni na pláži, kde má klub základnu a skladuje všechno vybavení. Ostatní si dávali na čas, takže nakonec začátek akce byl skoro až v 11. V tu dobu jsme se také dozvěděli zásadní informaci a to, že klub není pouze windsurfový, ale také se jezdí na kayaku a menší laser plachetnici. To by nemuselo být vůbec špatné, ale tady na Taiwanu mají občas divné logické pochody… Pokud chcete windsurfovat, musíte se nejdříve naučit jezdit na kayaku a umět řídit plachetnici. A i když to umíte, musíte počkat než se to naučí ostatní.
Naštěstí tato sobota byla zkušební, takže se nám podařilo otestovat všechny tři výše zmíněné sporty. Podle mě jsme si nakonec nejvíce užili kayak. Po dlouhém přemlouvání a vysvětlování, že opravdu umíme plavat a není to poprvé, co držíme v ruce pádlo se nám podařilo ukecat jednoho z dozorců, aby s náma šel sjíždět vlny. Ono totiž obecně není na Taiwanu samozřejmnost, že člověk umí plavat. Ano čtete správně, většina místních, hlavně v našem věku neumí plavat a dokonce se vody bojí. To vše protože od roku 1948 až do 1987 platilo na Taiwanu stanné právo a během těchto 39(!) let se nesměl nikdo pohybovat v blízkosti pláže. To mělo za následek generaci dětí, která byla vychovávána ve strachu z moře a vody obecně. No a tihle lidé mají nyní také své děti a samozřejmě pokračují v protimořské výchově. Prostě člověk si to moře díky neustálému buzerování místňáků zas tak neužije.
My si ale zábavu kazit nenecháme, jak můžete vidět na následujícím videu.
Jako další položka harmonogramu byla pauza na oběd, kde jsme dostali připravené balíčky jídla – klasicky rýže s něčím, co bylo asi kuře. A překvapivě taky skupinová hra. Taiwanci obecně rádi hrají všeliaké hry, které nejlépe mají prolomit ledy mezi jednotlivci. Organizátory samozřejmě nenapadlo nic lepšího než parodie na pivní hru „otoč kelímek po tom co ho vyexuješ“, až na to že jsme pili kolu. Preferujeme sice verzi s pivem, ale co se dalo dělat. Náš tým samozřejmě vyhrál a tak jsme mohli jít pokračovat ve sportování na moře.
Odpoledne tedy následoval vytoužený windsurfing a bonusové plachtění. Windsurf jsme museli sdílet mezi 5, takže se každý dostal na prkno maximálně 4x. To nebyl moc dobrý předpoklad pro učení a aby toho nebylo málo odpoledne přestalo foukat. Zkusili jsme si teda i projížďku na laseru, což by nakonec mohlo být také fajn, kdyby nás nechali řídit… Hold když se účastníte nějaké akce organizované místními, tak se obrňte trpělivostí a vymažte všechna svá očekávání na adrenalinové zážitky. Jediná alternativa je zařídit si všechno sám a doufat že vám to nikdo nepřekazí. Všichni ale víme, že Češi jsou vynalézaví lidé a nenechají se jen tak zastrašit!
Napsat komentář