Náš druhý den jsme zahájili úspěšným zaspáním snídaně v našem luxusním hotelu. Normálně se podává mezi 7-10 hodinou ale když jsme se do hotelové restaurace dostavili okolo půl jedenácté tak nám náš toast s vejcem, kávu a čaj bez problémů připravili.
Po snídani jsme se vydali dál na sever po východním pobřeží Bali. Po krátké zastávce v obchůdku u silnice, kde jsme si koupili menší svačinu a lahev s vodou se ujala řízení Vendy.
Pokračovali jsme cestou ještě několik minut až jsme dojeli do vesničky jejímž hlavním objektem našeho zájmu byl water palace.
Po příjezdu na hlídané parkoviště jsme zaplatili 1000 rupií (asi 2 Kč) a začali jsme se shánět po něčem k snědku. Už cestou mě zaujali plody vzdáleně připomínající kokos tak jak ho znám od nás ze supermarketu.
Po konfrontaci s prodejcem se mi potvrdilo že se skutečně jedná o kokos a domorodec si jej cení na 15 000 (30 Kč). Naše volba byla tedy jasná. Domorodec kokos připravil ke konzumaci za pomoci sekáčku a dodal lžíci se dvěma brčky.
Uvnitř kokosu se nachází asi litr kokosového mléka, které chutnalo spíše Vendy. Na mě přišla řada po jeho vypití, kdy jsem vydlabával a jedl kokosovou dužinu, která zase chutnala spíše mě.
Když jsme skončili s kokosem, vypravili jsme se prozkoumat samotný palác. Za vstupné jsme zaplatili každý 35 000 rupií ale už po chvíli jsme věděli, že se to vyplatilo.
Vodní palác byla spíše rozlehlá zahrada s několika menšími stavbami, které obklopovala jezera.
Narazili jsme také na podivné ptactvo, které jsme se ale rozhodli nazývat slepicemi a husou.
Když jsme se nabažili jezírek a slepic, vyrazili jsme po dlouhých schodech do horní části zahrady, kde jsme doufali ve výhled po okolí.
Po jejich zdolání jsme skutečně byli odměněni výhledem až na moře ale také na nedaleké hory.
Po návštěvě vodního paláce jsme se vydali dále na sever. Cestou jsme zastavili u silnice dotankovat náš skútr. Místní žena nám do nádrže nalila nažloutlý obsah litrové lahve od absolut vodky a my jsme ji za to zaplatili 8000 rupií (asi 15 Kč).
Při rozjezdu se náš skútr ale divně zakymácel a výsledkem byla nehoda, při které si Vendy poranila nohu. Naštěstí ale okamžitě seběhli místní a začali nám pomáhat. Jeden z nich nám nabídl odvoz autem na místní kliniku, což jsme s radostí přijali.
Na klinice Vendy nohu prohlédli, převázali a rozhodli o prevozu sanitkou do nemocnice.
Jízda sanitky za blikání majáků a občasného houknutí či zatroubení byla poměrně rychlá. Náš skútr ale má na tachometru až 140 km/h, takže se jí naštěstí nepodařilo mi ujet.
V nemocnici se Vendy ujali doktoři a po rentgenu, který potvrdil, že kost je v pořádku začali připravovat sál na zašití její rány pod kolenem.
V nemocnici si ji nechají přes noc a nohu má opět obvázanou, takže výsledek uvidíme až zítra.
Napsat komentář