Dnes už se nám snídani prospat nepodařilo. Donesli nám ji totiž až do pokoje – v 7:00. Výsledkem bylo, že já ji snědl polospící v režimu autopilota a znovu usnul. Vendy asi někdy později, když jsem spal.
Po opuštění hotelu jsme se vydali dořešit administrativní záležitosti do nemocnice. Šlo to překvapivě hladce a za pár minut už jsme byli zase na cestě.
Protože já jsem si snídani skoro nepamatoval, Vendy už měla taky trochu hlad a vlastně už byl čas na oběd, zastavili jsme v restauraci u silnice. Viděli jsme v ní sedět hodně lidí, na první pohled místních, tak jsme si říkali, že to tam bude fajn. Ukázalo se, že ve skutečnosti nic moc a tak jsme pidiporce, které nám přinesli rychle snědli a vydali se dál na cestu. Alespoň jsme ale měli hezký výhled po okolí a na pracující místní.
Měli jsme před sebou celkem dlouhou cestu a tak jsme se rozhodli zastavit se na pláži. Pravé místní, žádné turistické. A protože Vendy se kvůli svému zranění nemůže koupat, vyzkoušel jsem místní moře pouze já.
Během další cesty nás upoutala cedule waterfall a tak jsme ji následovali. Po chvíli jsme se dostali k malé restauraci na kopci od které vedla pešinka ke zmiňovaným vodopádům. Náš vodopádový výlet jsme tedy zahájili jak jinak než jídlem.
Pěšinku jsme po radě místních také projeli na skútru a na jejím konci jsme našli parkoviště, od kterého už jsme skutečně museli pokračovat pěšky. U parkoviště měl někdo odložené slepice.
Procházka k vodopádům zabrala asi 15 minut. Ve strouze vedoucí kolem cesty tekla voda, která nám dávala naději, že vodopády nebudou vyschlé.
To se nám potvrdilo na jejím konci a tak jsme měli radost, že jsme celou cestu nešli zbytečně.
Po zkouknutí vodopádu jsme s občasnými přestávkami pokračovali do města Singaraja.
Když jsme do něj dorazili a začali shánět ubytování, na semaforu nás oslovil jeden z místních skútristů klasickou frází „hello, how are you?“. Bylo jasné, že nám chce něco nabídnout a nejspíš to bude ubytování a vzhledem k tomu, že to bylo přesně to co jsme sháněli, tak jsme si řekli proč to nezkusit. Po krátkém rozhovoru nám přislíbil čistý pokoj za 150 000 rupií na noc (270 Kč) vzdálený 10 minut jízdy.
Následovali jsme ho tedy a ukázalo se, že co nasliboval také splní a tak jsme se dohodli, že zůstaneme na dvě noci a pak uvidíme. Ze sprchy teče sice jenom studená, záchod se zalévá kyblíkem ale na to už jsme zvyklí a ani nám to nevadí.
K večeři jsem si objednal beef egg burger což se nakonec ukázalo jako něco co bych nazval burger sandwich. Chutnalo to ale dobře a papalájový džus z čerstvého ovoce, který si dala Vendy a já jsem jí ho upíjel s k tomu skvěle hodil.
Po večeři jsme se dohodli, že dnes půjdeme spát brzo a zítra budeme brzy vstávat. Tak jsem zvědav jak se nám to podaří.
Napsat komentář