Dle plánu jsme se ráno zlehka vyslunili a vyrazili na dlouhou (asi 80km) cestu do Ubudu.
Při průjezdu městečkem Singaraja jsme si vyzvedli oblečení, které jsme si tam dali do místní prádelny vyprat. Bylo dokonce vyžehlené a složené. Za 15 Kč dobrý.
Jak jsme zamýšleli, cestu jsme si zpestřili procházkou k dalšímu z vodopádů. Jedinou vadou na kráse bylo, že cesta k vodopádu, dlouhá asi kilometr, byla lemována stánky prodejců s nesmysly (sarongy, hadry všeho druhu, obrázky…). Vodopád byl ale super.
Místo z lahve od absolutky jsme dnes tankovali skoro na pumpě! Žena zatočila kličkou a na náš povel „full“ dotankovala skoro 2,5 litru paliva.
Cesta vedla přes vrcholky hor, výhled ale stál za to.
Také jsme narazili na opice, kterých bylo okolo silnice spoustu. Jedna z nich asi chtěla napít, láhev s vodou jsem jí ale nakonec nedal.
Co nás zklamalo byl ale jezerní palác. Přejeli jsme ho a tak jsme se k němu museli vracet. Když jsme se vrátili, tak nám také došlo, proč jsme ho přejeli. Čekali jsme něco násobně většího a ne 10 metrů vysokou věžičku. Když po nás za jeho návštěvu navíc chtěli asi 50 Kč/osoba, usoudili jsme, že nám za to vlastně ani nestojí a jeli jsme dál.
Napsat komentář