Bali #1 – Den první

Dneska ráno asi v 6 hodin místního času jsem přiletěl na Bali. Cesta z Taipei nízkonákladovkou AirAsia byla vesměs fajn, nejspíš ale především proto, že jsem se hned po startu nasoukal do spacáku, dal špunty do uší a asi 4 hodiny z 5 prospal.

Hned po příletu jsem se za použití místního bankomatu stal milionářem (10 000 rupií je asi 18 Kč). Následovalo ale poměrně příjemné překvapení ve formě Visa On Arrival pro občany ČR zdarma (stávalo $25US).

Potom už zbývalo jen vyplnit kartičku pro imigrační. To se ukázalo jako docela problém neboť jsem nedisponoval psací potřebou. Naštěstí jsem se seznámil s jedním ruským párem, kterému jsem za použití svojí chabé ruštiny a jejich chabé angličtiny pomohl vyplnit jejich kartičku, za což mi darovali jejich propisku.

V příletové hale mě ale čekal dost šok. Sesypalo se na mě desítky domorodců pokřikujíce „taxi“ a tak podobně.

Všechny jsem rázně odmítal a utíkal jsem pryč z letiště. Jeden z nich se mnou vydržel jít celkem daleko ale když už jsem se začínal cítit vážně nesvůj a on pochopil, že vážně nemá šanci tak to vzdal.

Kupodivu jsem po pár minutách došel pěšky na pláž – a to bylo fajn. Země je to krásná.

Okolí letiště je ale těžce turistická zóna. Restaurace nabízí jídlo za 60 000 – 150 000 rupií (asi 100 – 270 Kč). O pár ulic dál jsem se ale najedl v zašité uličce za 5000 rupií (asi 9 Kč). Bali je relativně levná země ale velmi orientovaná na turismus a místní se z něj snaží vymáčknout co to jen jde. Skútr se vám pokusí půjčit za 100 000 rupií za den ale když obhlídnete situaci a vyjednávate, dostanete se na 50 000… Podobně brýle jsem místo za 350 000 nakonec pořídil za 50 000. Mimochodem RayBan, určitě originál 🙂

Dopolednedne přiletěla Vendy, kterou jsem se slovy „we already have a car“ protáhl mezi taxikáři, došli jsme půjčit skútr a vyrazili po východním pobřeží na sever.

Vzhledem k tomu, že se stmívá dost brzo (v 6 večer už byla tma) tak jsme dojeli jenom do Klungkung. Po zkušenostech s tím jak vypadá místní hygiena a záchody v lokálních restauracích jsme se rozhodli strávit první noc v luxusním hotelu. Stálo nás to čtvrt milionu (asi 400Kč), kvalita odpovídá cca jednohvezdičkovému hotýlku v Evropě.

Večer jsme zašli do místního bufetu, kde jsme se rozhodli ochutnat místní limonádu. V lahvi stála 6000, bez lahve 4000. Naše volba byla tedy jasná, očekávaje limonádu do kelímku jsme poměrně zaskočeni pozorovali jak nám žena přelívá naše limonády do igelitového pytlíku. Tohle bylo poprvé co jsme pili limonádu z pytlíku brčkem.