Když už jsme za sebou měli centrum Sydney, Operu a dokonce i klokany, nezbylo nám nic jiného, než si užívat australské pohody. Ráno jsme zahájili výletem na místní trhy. Jejich největší výhodou a zároveň prokletím je, že zde můžete všechno ochutnat a to ještě předtím, než si cokoliv koupíte. Australané hodně hledí na kvalitu, někteří prodejci tak ukázky zboží dohání až do extrému. Jeden z prodejců například nabízí kurzy vaření, kde vás naučí z prodávaných surovin vytvořit takové dobroty, že je budete chtít jíst každý den. Prodejce šunky vám pak na férovku ukáže prase, ze kterého šunku později vyrobí.
Oběd jsme na druhou stranu pojali úplně opačně. Já už v Čechách nebyl pomalu půl roku a Rombi s Erikou dokonce přes rok. Klokani jsou sice fajn na hraní i k jídlu a jednou za čas je potřeba si připomenout domácí stravu. Volba padla na svíčkovou! Díky tomu, že Erika je skvělá kuchařka, jsme to měli včetně domácích knedlíků a tak jsme se na chvíli vážně cítili jako by jsme byli o 16 000 kilometrů jinde než jsme ve skutečnosti byli.
Po krátkém odpoledním šlofíku jsme se přesunuli klasicky na pláž. Kromě nás na ní bylo jen několik málo lidí. Většina z nich byli surfaři, kteří se stejně hned přesunuli do vln. Výsledkem bylo, že pláž částečně obsadili rackové, kteří si absenci opalujících se narušitelů přírody užívali.
Moře bylo celkem rozbouřené a řada lidí to viděla jako skvělou příležitost udělat si fotku s vlnami rozbíjejícími se o útes. Pravdou je, že když některá z větších vln vyšplouchla vysoko nad obzor, vypadalo to vážně dobře. Seděli jsme na lavičce naproti útesu asi půl hodiny. Vlny byly sice fajn, ale daleko víc nás bavilo pozorovat lidi, na které cákaly. Vrcholem byl borec se zrdcadlovkou, který dostal přímý zásah asi největší vlnou, kterou jsme tam za celou dobu viděli. Málem ho knockoutovala a nás taky, když jsme se zkáceli smíchy. V nejlepším se má odejít a to jsme také popadajíc se za břicho udělali.
Pomalu jsme začínali mít hlad a nenapadlo nás nic lepšího, než sníst klokana. Jak jsme řekli, tak jsme také udělali. Na lov jsme sice nejeli do divočiny, ale do obchodu, nicméně úlovek jsme měli výrazně rychleji, než v případě první varianty. A aby jsme se měli alespoň trošičku líp, koupili jsme na na trávení také nějakou australskou limonádu. Později jsme zjistili, že to bylo pivo.
Sydney je sice obrovské město, ale je také plné parků a tyhle parky jsou plné plynových grilů, které jsou jejich návštěvníkům zdarma k dispozici. Volba na přípravu masa byla tedy jasná. Přímo od grilu jsme měli výhled na skate park, kde několik místních kluků jezdilo dlouho do tmy a jen o pár metrů oceán, jehož šumění tak příjemně uklidňovalo. Jakoby říkalo: „žádný spěch, na všechno je dost času, tady vám nic neuteče“.
A tak jsme taky nikam nespěchali. Ono taky spěchat při grilování klokana u moře při západu slunce by byl hřích.
Napsat komentář