Do Mirissy je to z Weligamy co by kamenem dohodil. Po jižním a západním pobřeží navíc vede „dálnice“ (není to polňačka, je to vyasfaltovaná silnice), která obě vesnice spojuje. Po té každých pár minut projede nějaký autobus, takže není problém kdykoliv mezi vesnicemi během pár minut přejet.
Když jsem do vesničky dorazil, šel jsem klasicky na pláž. A jestliže ve Weligamě byla krásná pláž, tak tady byla nádherná! Na druhou stranu na ní bylo o poznání více turistů.
V Mirisse to na podzim a žije surfingem, na ten bylo ale ještě brzo, takže se většina lidí jen koupala a slunila na pláži. Asi na polovině pláže je navíc nespočet barů, které mimo jiné nabízí grilované ryby a další mořské plody.
Každá restaurace či bar má židle a stolečky přímo na pláži a některé z nich nabízejí i ubytování s výhledem na moře.
Nejvíce však ožívají večer, když si sem lidé chodí sednout na pivo či nějaký drink a pozorují západ slunce. Ten se sice tomu, který jsme zažili v Thajsku na Krabi rovnat nemůže, i tak za to ale stojí.
Znovu jsem se tu navíc sešel s Vendy, která jela za sestrou a jejím přítelem. Společně se podívali do Haputale a do Elly, kde už jsme předtím byli a cestou na jih navíc vyzkoušeli safari. Po západu slunce nás atmosféra plážových barů přeci jenom zlákala a tak jsme v jednom z nich chvíli poseděli.
Nebyli jsme jediní, většina barů měla ve večerních hodinách lidí na rozdávání. Ono sedět na pláži, jen pár metrů od moře a pozorovat měsíc a hvězdy vůbec není špatná zábava. Seděli jsme dokonce tak blízko, že jedna z větších vln se dostala až k nám a spláchla naše žabky, které jsme si na písku sundali. Naštěstí jsme pohotově zareagovali a o žádnou nepřišli.
Ceny v Mirisse navíc nejsou nijak přehnané. Pivo v plážovém baru stojí 200 rupií (40 Kč), za jídlo dáte tak podobně a velký dvoulůžkový pokoj nás vyšel na 1000 rupií (200 Kč) za noc.
Napsat komentář