Srí Lanka je bývalá britská kolonie a nejvíc patrné je to právě v městečku Nuwara Eliya. I v jiných částech ostrova potkáte červené poštovní schránky, autobusy a všude se jezdí vlevo. Ale tady, tady jsou západní domečky, anglické trávníky a místo krav v polích tu mají koně a dostihovou dráhu. Dokonce tu stále žijí britové z koloniálních dob a spoustu dalších sem jezdí na dovolenou.
Ono i počasí je takové londýnské. Na západním pobřeží nám pořád svítilo sluníčko, bylo horko a za dva týdny pršelo snad jednou a to jen na chvilku. Nuwara Eliya je městečko v horách s výhledem na nejvyšší horu Srí Lanky Pidurutalagala (2524 m). Teploty jsou tedy o dost nižší a doprovází je každodenní déšť.
Náš první den jsme zahájili snídaní poměrně neobvykle v evropském stylu. Místo místního rice and curry, rotti nebo jejich variaci kottu jsme si dali různé buchty a další západní pečivo. Poté jsme se vydali na nedaleké místní také tržiště s oblečení, kde se někteří z nás dovybavili na další cestování (já už jsem nějaké to triko fakt potřeboval).
Ti odvážnější se poté vydali za výhledem na městečko a do krajiny na nedalekou horu. Druhá polovina, která si kvůli hrozícímu dešti a nedostatečnému vybavení na výlet netroufla se mezitím zabývala spánkem, kafem, jídlem a dalšími věcmi, které jsme považovali za příjemnější. U oběda jsem tak ze srandy prohodil, že naši výletníci to určitě už vzdali a sedí v nějaké restauraci o ulici dál.
Mára aktivně otevřel telefon a zkontroloval Lukášovu polohu na mapě. A tomu byste fakt nevěřili! Byli jen 100 metrů od nás a vykračovali si to směrem k našemu hotelu! Hned jsme jim zavolali abychom se optali, co tu vlastně dělají a jak šel výlet.
Dorazili za námi do restaurace, objednali si a začali vyprávět. Cestou je zastavili vojáci, že prý se na vrcholek hory pěšky nesmí. Jsou tam totiž leopardi, kteří by mohli mít hlad a chtěli by si na našich kamarádech pochutnat. Neodešli ale s prázdnou, potkali auto, které je přes nebezpečnou oblast svezlo a tak navíc ušetřili čas i síly a navíc měli odvoz i zpět do města. I přesto vypadali zmoženě jakoby šlapali od rána do večera.
Na druhý den už jsme měli v plánu cestu do Colomba, tak jsme se rozhodli zajít v podvečer ještě k místními jezeru. Už z dálky lodičky ve tvaru labutí a Filipa s Márou také vodní skútr.
Když jsme k jezeru dorazili, zjistili jsme, že aby jsme se k lodičkám dostali, musíme zaplatit vstupné 200 rupií (40 Kč). To se nám moc nechtělo, ale zkusili jsme se zeptat, kolik pak stojí půjčení lodiček. K našemu překvapení nám paní u pokladny lámanou angličtinou sdělila, že vše je v ceně vstupenky. Tak to pak jo, to by se nám líbilo.
Koupili jsme si vstupenky, něco k pití a vyrazili ke břehu. Lodičky byli pro dva, jednu jsme si s Pepou vyhlédli a chtěli jsme začít nastupovat. Náhle na nás místňák, který lodičky obsluhoval něco zamumlal. Tentokrát jsme byli překvapení ještě více. Půjčovné na hodinu prý 1000 rupií (200 Kč). To se nám vůbec nelíbilo a Lukáše to naštvalo natolik, že si chlapíka vzal s sebou a situaci šel řešit za paní na pokladnu u vstupu.
Ta mu, tentokrát plynně anglicky, vysvětlila, že nám přece říkala, že lodičky v ceně nejsou. S pocitem, že jsme byli podvedeni a celkem naštvaní jsme si na lodičky nechali zajít chuť a alespoň jsme se prošli podél jezera, jehož okolí bylo jinak celkem pěkné a upravené.
Večer nás ještě čekalo vymyslet, jak se další den dopravíme do Colomba. První vlak jel 5:30 a jet pozdějším se nám nechtělo riskovat. Všem, kromě mě a Vendy už totiž letí letadlo. Vlak ale jede z Nanuoya, které je sice jen pár kilometrů, nějak se tam ale dostat musíme. Zkusili jsme se zeptat na autobusy, ty ale takhle brzo ráno nejezdí.
Nezbývalo než je taxíkem. Snažil jsem se domluvit dodávku, za kterou chlapík původně chtěl 1500 rupií (300 Kč) ale už jsme byli skoro domluveni na 1000 rupiích (200 Kč). V tom přišel Pepa a prohlásil, že za 1000 už přece máme nabídku od našeho hotelu, takže chceme něco levnějšího. Řidič se na chvíli zamyslel a pak řekl, že 1000 je dobrá cena, že to máme brát a jet s naším hotelovým taxi.
Na hotelu už byla tou dobu Vendy s Filipem, tak jsme jim zavolali aby se zeptali, za kolik by nás tam ráno hotelová dodávka skutečně odvezla. Prý za 3000 (600 Kč). Nakonec se Pepovi ale podařilo v nějaké restauraci sehnat číslo na řidiče, se kterým nám domluvil odvoz za 1200 (240 Kč). Shodli jsme se, že vyrážet musíme ve 4:45. Nikomu se sice takhle brzy vstávat nechtělo, ale co na plat – museli jsme.
Napsat komentář