Poté, co jsem se rozloučil i s Pepou, posledním členem naší party, se kterou jsme během prázdnin procestovali kus jihovýchodní Asie, jsem zůstal v Negombu sám. Jižní pláž byla špinavá a zapáchala, severní by snad mohla být lepší. Slunce bylo ještě vysoko na obloze, hodinky ale říkali, že už tam dlouho nepobude. Vydal jsem se hledat ubytování, abych ho nemusel shánět pozdě a potmě.
Když si i zapadlý guest house ve vedlejší ulici měl drzost říct o $55 (přes 1300 Kč), rozhodl jsem se, že tady zůstat nechci. Z hlavní ulice vypadala severní pláž sice lépe, než špinavá jižní, jejím podrobnějším zkoumáním se mi ale nechtělo ztrácet čas. Moje kroky vedly zpět na vlakovou zastávku, odkud jsem měl v plánu se přesunout co nejdál na jih.
Na vlak do Colomba jsem na nádraží čekal asi hodinu. Společnost mi ale dělala jedna Srí Lančanka, která uměla dobře anglicky a chtěla si prostě jenom pokecat. Později jsem zjistil, že když je člověk sám, místní mají větší tendenci si s vámi povídat. A vy jste za to rádi taky a povídate si s nimi, protože s nikým jiným se bavit stejně nemůžete. A ještě se tak dozvíte věci, které byste se jinak nedozvěděli.
Do Colomba jsem dorazil už pozdě za tmy a čekal mě tradiční masakr při nakupování lístku. Na menších nádražích je jen jedno okénko pro prodej lístků, kam stačí přijít, říct cílovou stanici, zaplatit a je vyřízeno. Na nádraží Colombo Fort je asi 20 okýnek ale ne všechna prodávají to samé. Každé je specializované na různé destinace a vlakové třídy. Všude se navíc tlačí spoustu lidí a celé je to jeden velký zmatek. Po troše snahy jsem si ale odnášel lístek do stanice Panadura.
Zašel jsem ještě do krámku pro vodu a rotti, které mi posloužili jako večeře a vyrazil na nástupiště. Celkem fajn bylo zjištění, že takhle večer a navíc tímhle směrem už mnoho lidí nejezdí. Cesta třetí třídou se tak ukázala být o poznání pohodlnější než přes den, kdy byly vlaky přeplněné.
Do Panadury jsem dorazil asi v 11 večer. Na mapách bylo značeno jen několik málo ubytovacích zařízení, jedno z nich byl guest house jen kousek od nádraží. Vzhledem k nižší míře turismu v oblasti jsem očekával příznivější ceny. Guest house na místě ale vůbec nebyl a dokonce jsem cestou ani později nenarazil na nic dalšího.
Nakonec se mi podařilo doptat se místních a zamířil jsem do jednoho kousek od pláže, který mi poradil místní děda. Po chvíli bloudění jsem ho našel a po troše smlouvání a změny check outu z původních 8:30 na 9:30 jsem se ubytoval.
Bylo už pozdě a na zítřek jsem měl v plánu další přesun, takže jsem si dal akorát sprchu (klasicky tekla jenom studená) a šel spát.
Napsat komentář