A nebo slaví? Do školy jsme sice museli, ale zas tak zlé to s Vánoci na Taiwanu vlastně není. Oficiálně se Vánoce neslaví, takže lidé nemají volno, obchody se nezavírají a lidé chodí normálně do práce. Taiwan je už ale natolik ovlivněný západní kulturou a komunita zahraničních studentů (i pracujícího lidu) je natolik početná, že Vánocům neuniknete.
Vánoce na sněhu, stromeček a zpívání koled ale nečekejte. Ráno jsme sice vstali o něco později než obvykle a prohlásili, že dneska se nám na hodinu fakt nechce, nakonec jsme však dorazili. Už po příchodu jsme registrovali, že dnešní den přeci jenom je trochu speciální. Místo obvyklých cca 40 zahraničních studentů do školy dorazilo méně než 10 (včetně nás) a dokonce chyběl i učitel. Převážně nezůčastněně jsme si tak odseděli prezentace našich Taiwanských kolegů i zastupujícího učitele a vyrazili na čínštinu.
Většinu studentů čínštiny totiž čekal závěrečný test (o Vánocích!). Moje studijní skupinka naštěstí už začátkem semestru vůči tomuto zvěrstvu vyjádřila odpor a naše učitelka tak byla nucena přesunout záverečný test na týden před Vánoci. Lukáš s Honzou ale studovali do poslední chvíle a Vánoční záverečný test z čínštiny je neminul. My jsme místo testu dostali kachnu a většinou hodiny jsme se koukali na videa nebo řešili vlastní dotazy (jak se řekne marihuana jsme se nedozvěděli; policie je „jing cha“ 警察 a vězení „jian yu“ 監獄).
Po škole jsme usoudili, že si dáme odpoledního šlofíka. Naštěstí jsme se zpět k životu probrali včas na to, aby jsme ten Vánoční den úplně nepromarnili. Až že tu máme to moře a tu školní pláž, vzali jsme skimboard a zašli jsme si před západem slunce ještě na chvíli zajezdit. Na pláž jsme to chtěli vzít zkratkou přes bránu windsurfing klubu, ale setkali jsme se s klasickou Taiwanskou mentalitou a přesto, že brána byla otevřená a byl tam správce, bylo nám řečeno, že klub je otevřený jen v sobotu a projít tudy na pláž tedy nesmíme. Nenechali jsme se odradit a vzali jsme to delší cestou přes hotel, ale hlava mi to prostě nějak nebere.
Když jsme dojezdili, byl už pomalu čas vyrazit na večeři, kterou jsme měli domluvenou s dalšími zahraničními studenty v Cow on Fire – Steakhouse, kde po zaplacení vstupného můžete sníst co se do vás vejde. Neomezený přísun hovězích steaků po celý večer, prokládaný smaženými kousky mozzarely, brokolicí, vepřovým, kuřecím a bůhví čím vším ještě byla příjemná změna oproti tradiční rýži. Sladkou tečkou na závěr našeho bezostyšného přežírání pak stala zmrzlina s banánem servírovaná na rozteklé čokoládě.
Po večeři jsme měli domluvený zábavný program na koleji jehož vrcholem bylo rozdělování a rozbalování dárků. A že jsou ty Vánoce, tak jsme se cestou stavili ještě pro trochu vínka, aby zábava nevázla. A když už jsme byli v obchodě, dokoupili jsme ještě pár vtipných dárků navíc (pytel uhlí, pánev, …). Celý večer se pak točil okolo jejich přidělování a přerozdělování. Hráli jsme hry, jejichž podstatou bylo někomu dárek sebrat nebo si ho naopak s někým vyměnit a tak podobně, takže nikdo do poslední chvíli nevěděl co vlastně dostane, i když se některé dárky už v průběhu hry rozbalili.
Já nakonec skončil s pistolí, respektive elektrickým bublifukem střílejícím bubliny, Lukáš si odnesl onen pytel uhlí a diabolo a Máša rakety na badminton.
Napsat komentář